Během života získáváme moudrost, ale někdy zapomínáme, že děti si nevšímají slov svých rodičů, ale pouze jejich činů. Pokud se v rodině ke starším lidem chovají s péčí a pozorností, znamená to, že dospělí dědicové se budou chovat stejně i ke svým starším rodičům.
Nikdo neví, zda je tento příběh pravdivý, ale je natolik poučný, že ho chceme čtenářům připomenout.
Otec hlavy rodiny žil se svou rodinou a vychovával čtyřletého chlapce. Jak stárnul, jeho chůze se stávala nejistou, zhoršoval se mu zrak a ruce se mu zrádně třásly, když měl něco nést nebo zvedat.
Při jídle měl tendenci upustit talíř nebo rozlít mléko, což jeho snachu vždy rozčílilo. Po dalším upuštění nádobí manželé diskutovali o tom, co v této situaci dělat. Rozhodli se, že je třeba dědečkovi vyčlenit oddělené místo na jídlo, aby během oběda nebo večeře neobtěžoval domácnost.
Postavili malý stolek v rohu a jídlo servírovali do dřevěné misky, aby ji dědeček nemohl rozbít.
Starý pán vypadal sklíčeně a v jeho očích bylo často vidět slzy. Čtyřletý chlapec situaci pozoroval, ale nemohl dědečkovi nijak pomoci. Ukázalo se však, že dal rodičům důležitou lekci.
Vnuk začal sbírat kousky dřeva a lepit je k sobě. Jednoho dne ho při tom rodiče přistihli a zeptali se ho, co to dělá. Hrdě jim vysvětlil, že vyrábí dřevěnou mísu.
Chlapec předvedl svou práci a slíbil otci a matce, že je bude živit, až budou starší.
Rodiče si uvědomili, že dělají staršímu člověku nelidské věci. Když o synových slovech diskutovali, otci dítěte stékaly po tvářích slzy. Později večer se rozhodli, že vše napraví.
Uvědomili si, jak sobecký byl jejich čin, syn starého muže a jeho snacha prostřeli společný stůl a doprovodili dědečka na čestné místo. Všichni se usmívali a zajímali se, zda mu jídlo chutná. Od té doby stařec nikdy neseděl sám v koutě.
Nikdo mu nevynadal, že si omylem rozlil kávu nebo zničil ubrus. To všechno se zdálo jako maličkost ve srovnání s láskou a péčí, kterou si všichni v této rodině navzájem projevovali. Dá se říct, že ze čtyřletého chlapce vyroste vděčný syn svých rodičů.
