Osm let jsem byla ženou v domácnosti. Na vině byly dvě po sobě jdoucí mateřské dovolené. Můj mladší syn byl často nemocný, takže jsem s ním musela zůstávat dlouho doma, protože žádný zaměstnavatel by se s takovou neustálou nemocenskou nesmířil.
Rodina nám nijak nespěchala na pomoc a na chůvu nebyly peníze. Manžel se musel se všemi finančními starostmi vypořádat sám.
Zanedlouho děti vystřízlivěly a vyrostly. Po dlouhé dovolené jsem se konečně vrátila do práce. Zpočátku jsem se snažila zvládat jak práci, tak všechny domácí povinnosti.
Děti byly také zcela závislé na mně: domácí práce a sportovní aktivity. Pracovala jsem jakoby na dvě směny – jako účetní a žena v domácnosti.
Manžel si zvykl, že doma bylo vždycky čisto a voněla chutná večeře. Kupované knedlíky mu už nevyhovovaly, protože za osm let mateřské dovolené jsem ho zvykla jíst jen domácí jídlo. Stále se snažil na jídle šetřit: žádné pizzy ani rozvážkové služby.
Manžel věděl, že děti včas odvezu k lékaři, zaplatím účty za energie, postarám se o údržbu, nakoupím dárky všem příbuzným k Vánocům, připomenu mu další fotbalový zápas a tak dále. Ale jednu věc přehlédl – vrátila jsem se do práce.
S podobnými příběhy se setkávají prakticky všechny ženy. Musí skloubit práci a kariéru, zcela se jí oddat a později vyhořet. Po několika měsících jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu. Stala jsem se obětí záchvatu paniky, úplně jsem se vyčerpala.
Poprvé jsem se vrátil z práce a rozhodl se odpočívat. Netahala jsem tašky s nákupem, neběhala k plotně ani nevytírala podlahu. Bylo mi úplně jedno, jestli jsou domácí práce hotové nebo večeře hotová. Když se mě manžel zeptal, kde jsou děti, odpověděla jsem – “ve škole”. Když se zeptal, co bude k večeři, odpověděla jsem – “v obchodě”.
Někdy si každý potřebuje odpočinout.
Poté se manžel rozhádal. Nelíbilo se mu, že jsem se uložila k odpočinku. Víte, on přišel z práce hladový a lednička byla prázdná. Snažila jsem se mu všechno vysvětlit, aby naše dišputace slyšeli všichni sousedé.
Myslela jsem, že rozvod je na dosah. Manžel byl v šoku, protože ani nevěděl, jak se zapíná varná deska. Nechápal, že já také pracuji a mám právo na odpočinek.
Netrvalo dlouho a zdravý rozum zvítězil. Po další rodinné schůzce jsme se rozhodli, že půjdu na částečný úvazek. Manžel začal vyzvedávat děti ze školy a starat se o ně. Konečně pochopil, že jsem žena a ne kůň. Dávejte na sebe pozor, dámy!