Dlouho jsem u dcery nebyla, a když jsem ji nečekaně navštívila, byla jsem v šoku. Všude byly rozházené věci jejího manžela Toma. Obecně platí, že vzhledem k tomu, že Julie je vzdělanější a vydělává mnohem víc než její manžel, je to on, kdo se stará o domácnost a děti, prostě platí víc. Přesto to nezvládá dobře a v domě panuje chaos a obrovský nepořádek. Je mi líto, že její dcera musí žít s někým takovým, ale na druhou stranu si ho sama vybrala za manžela.
Nedávno mě zeť požádal, abych pohlídala vnoučata, protože musí jít na schůzku do školy. Souhlasila jsem, protože jsem stejně neměla nic lepšího na práci. Krátce po vstupu do bytu jsem viděla, že dům je v prachu a špíně. Jsem svobodný pětašedesátiletý muž, ale nedokázal jsem si představit, že bych nechal dům v takovém stavu! Nic jsem mu však neřekla, protože jsem se nechtěla hádat, a po jeho odchodu jsem prostě začala uklízet. Během tohoto úklidu jsem našla nějaké účtenky za dětské aktivity a ze zvědavosti jsem začala počítat, kolik peněz do toho za měsíc jde. Samozřejmě bych se do toho neměla pouštět, ale zvědavost zvítězila a celkově to bylo dobře, protože se ukázalo, že do toho jde měsíčně skoro 1 600 tisíc! Taková částka mě opravdu vyděsila a už vysvětluji proč.
Samozřejmě chápu, že chtějí, aby jejich děti prospívaly a měly lepší život, ale vydávat takové množství peněz mi přijde prostě absurdní. Někteří lidé musí z takové částky vyžít měsíc, a tady jde tolik peněz na nadstandardní aktivity pro děti. Když jsem měla malé děti, také jsem jim platila nadstandardní aktivity, ale ne tolik a ne za takové peníze, a přesto z nich nějak vyrostli chytří a dobří lidé.
Je skvělé, že se zeť stará o domácnost, jen škoda, že toho dělá tak málo a dcera se mezitím musí o všechno starat jako vůl. Taky jsem si jistá, že i když budou děti v pubertě, pořád bude tvrdit, že se musí starat o dům a do žádné práce nepůjde. Ve skutečnosti je všechno stále na bedrech mé dcery.
Nejvíce mě však překvapuje, jak žijí. Utrácejí peníze bez mrknutí oka, aniž by mysleli na budoucnost. Vždycky jsem jim říkala, že je dobré odkládat si nějaké drobné na horší časy, ale oni mě bohužel vůbec neposlouchají. Bydlí v pronajatém dvoupokojovém bytě, za který platí každý měsíc spoustu peněz, a mohli by si začít šetřit na svůj vlastní příspěvek a změnit svou situaci, ale ne – nedokážou ušetřit ani korunu. Říkají také, že nyní ceny bydlení rostou a úvěr je stále těžší získat, takže se jim taková koupě nyní nevyplatí. Ano, teď to skutečně není jednoduché, ale kdyby jen projevili ochotu něco změnit, nějaké peníze bych jim dal.
Myslím, že by měli především změnit svůj přístup k penězům a snížit své výdaje, a pak přemýšlet o tom, že by se zeť vrátil do práce. Pak se věci určitě začnou ubírat jejich směrem. Ledaže by čekali, až zemře nějaký příbuzný a zdědí byt, ale s tím počítat nemohou – já budu žít o něco déle. Na druhou stranu rodiče mého zetě jsou sice bohatí, ale mladému páru finančně vůbec nepomáhají.
Mladí manželé už mají nějaké závazky, protože si před dvěma lety vzali auto na úvěr. Bohužel to není příliš dobré auto, protože se neustále rozbíjí a je to prostě jako prasátko, do kterého musíte neustále vkládat peníze. Nechtějí se ho ale zbavit, protože si myslí, že bez auta se ve městě nedá fungovat, což je podle mě absurdní, zvlášť v jejich případě, kdy mají všechno přímo pod nosem – školu mají 500 m daleko, polikliniku 800 m atd.
Co se týče zájmových kroužků a placených aktivit, proč za ně utrácet tolik peněz? Zeť říká, že nejmladší vnuk musí chodit do bazénu, na karate a na box, protože se chce stát sportovcem. Prostřední chodí na soukromé hodiny zpěvu a klavíru a houslí, nejstarší navštěvuje moderní a společenské tance a kromě toho chodí na španělštinu. Všichni také chodí na individuální doučování angličtiny. Myslím, že by stačila jedna třída, případně dvě, ne čtyři pro každého! Mohli by si také najít levnější kurzy, například v komunitním centru, než u soukromých lektorů. Chápu, že kdyby měli hodně volných peněz a byli už sami, mohli by je utratit za cokoli, ale v této situaci je to prostě nerozumné. Myslím, že za všechno může zeť, protože dcera taková není a peněz si váží.
Vím, že se pletu do věcí, do kterých mi nic není, ale už jsem to nevydržela a dceři o všem řekla. Ukázalo se, že ani nevěděla, že do těchto aktivit jdou tak obrovské peníze! Navíc se mnou naprosto souhlasila a řekla, že si o tom promluví s manželem a bude jejich výdaje více kontrolovat.
Po rozhovoru s manželem snížili výdaje na mimoškolní aktivity dětí a každý z nich si vybral jednu aktivitu, která ho nejvíce baví. Můj zeť mi však zazlívá, že jsem dceři všechno hned řekla, a myslí si, že strkám nos do věcí, do kterých mi nic není, a tím ruším jejich rodinnou pohodu. Nechci se s ním hádat, a tak jsem toto téma už nenastolila. Na jednu stranu chápu, že chtěl dát svým dětem to nejlepší, ale na druhou stranu – určitě ne za tuhle cenu. Proč to nechápe?
