S Jarkem jsme se vzali před rokem. Měli jsme skromnou svatbu. Neměli jsme vlastní byt, takže jsme si dlouho dávali peníze stranou z každého platu. Chtěla jsem si pronajmout cenově dostupný byt na okraji města, ale manžel byl proti.
Jirkův otec mu před smrtí daroval polovinu bytu. Alina, jeho matka, trvala na tom, abychom se k ní nastěhovali. V bytě byly dva pokoje. Jarek říkal, že tak budeme moci víc šetřit a odkládat peníze na byt. Možná bychom měli vlastní dům. Snili jsme o tom už dlouho, a tak jsem souhlasila.
Mluvili jsme s manželovou matkou. Domluvili jsme se, jak si rozdělíme kuchyň mezi obě hospodyně. Nechtěla jsem konflikty. Manžel byl velmi šťastný.
V týdnu jsme s manželem pracovali dlouho do noci. Tchyně zůstala doma. O víkendu jsme byli doma my a ona chodila do práce. Takže jsme měli čas i jen pro nás dva. Takto by bylo možné žít v harmonii, kdyby nedošlo k jedné velmi nepříjemné situaci.
V sobotu jsem vařila večeři pro celou rodinu: pekla jsem kuře a dusila brambory s houbami. Na stole ležely tchýniny klíče. Ta žena si velmi potrpěla na pořádek a vždycky všechno ukládala na své místo. Při vaření mi překážely, a tak jsem je odnesla na místo v předsíni.
V neděli ráno tchyně vzbudila mého muže a mě a ptala se, jestli nevíme, kde jsou její klíče. Řekla jsem, že jsem je včera dala na své místo. Byla naštvaná, řekla, že je hledá už 15 minut a že přijde pozdě do práce. Tchyně vzala klíče, zabouchla dveře a odešla. Už jsme se nemohli vyspat.
Když se manželova matka vrátila, začala se zase rozčilovat. Řekla mi, že v jejím domě by se nikdo neměl chovat jako pravá hospodyňka. Připomněla mi svá práva a na ta moje úplně zapomněla. Žena se snažila do tohoto zbytečného konfliktu zatáhnout i svého syna. Jarek mlčel, políbil nás oba na tvář a odešel z kuchyně, kde zcela zbytečná diskuse pokračovala.
Omluvila jsem se, i když se mě její slova hodně dotkla. Slíbil jsem, že už se jejích věcí nebudu dotýkat. Doufal jsem, že tím celá záležitost skončí.
O týden později jsem na parapetu záchodu uviděla tchýniny klíče. Nedotkla jsem se jich, protože jsem si vzpomněla na předchozí nelibost.
V sobotu jsme se s Jarkem rozhodli, že se půjdeme projít po městě. Byli jsme mimo dům asi 3-4 hodiny. Domů jsme se vrátili pozdě, kolem jedenácté večer. Za dveřmi na nás čekala Alina. Když jsme se zeptali, proč není v bytě manželova matka, odpověděla, že neví, kde má klíče. Zeptala jsem se, jestli je vzala z parapetu na záchodě. Žena se mě rozzlobeně zeptala, proč jsem klíče nedala na chodbu.
Vysvětlil jsem jí, že mi zakázala sahat na její věci. Řekla, že jsem to udělal schválně, abych se jí pomstil. Snažila se do hádky zapojit i mého manžela. V klidu jsem se obrátila na Jarka a řekla mu, aby si sbalil naše věci, protože se stěhujeme do jiného bytu. Jarek mě pochopil a nehádal se.
Nyní žijeme v pronajatém bytě. Jedinou hospodyní jsem já. Dělám si, co chci, a dotýkám se, čeho chci.
