Catherine stále chodila do zaměstnání, i když byla v osmém měsíci těhotenství. Zatímco my jsme zvyklí, že nastávající maminky nastupují před porodem na mateřskou dovolenou, v USA ženy pracují až do narození dítěte.
Catherine tedy každý den jezdila do práce. Naštěstí neměla namáhavé zaměstnání, protože pracovala v advokátní kanceláři.
Tohle se stalo.
Ale vydržet celých osm hodin za stolem byl pro ni mnohdy velmi namáhavý úkol. Není proto divu, že se z práce vracela unavená.
Domů jezdila z práce autobusem. Obvykle býval plný, ale vždy se našlo místo, kam se mohla posadit. Až jednou. Byl právě pátek a Catherine se už těšila na volný víkend, že si konečně odpočine. Necítila se zrovna nejlépe, tak by si byla ráda v autobuse sedla. Jenže jediné volné sedátko bylo vedle pečlivě upraveného muže, který ale na něm měl svou dlaň.
„Pustíte mě prosím sednout?!“
Catherine tedy popošla k muži, aby ho poprosila o uvolnění sedadla. Předpokládala, že to pro něj nebude problém.
Muž jí však drze odpověděl, že místo je již obsazeno a ona si na něj sednout nemůže.
Catherine ho požádala ještě jednou a zdůraznila, že jí není vůbec dobře a sednout si potřebuje. Muž ji opět odmítl pustit.
To snad není možné, pomyslela si Catherine. Kam zmizeli všichni gentlemani? A protože se cítila opravdu velmi špatně, neváhala a sedla si i na ruku onoho muže. Takto vydržela až do chvíle, kdy měla vystupovat. Dokonce vydržela i to, že na ni muž spustil nevybíranými slovy příval nadávek. Nikdo v autobuse se jí nezastal.
Po příjezdu domů se s příhodou v autobuse svěřila svému manželovi. Trochu ji udivilo, když se postavil na stranu neznámého muže a řekl jí, že se opravdu chovala trochu nevhodně. Co si o tom myslíte vy? Dejte nám vědět do komentářů!
Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány.
