“Jsi silná žena,” řekla cikánka a pohlédla mi na ruku. – Nedávno tě postihlo silné zklamání, ale vypořádala ses s ním. Myslíš si, že už to máš za sebou. A tohle je teprve začátek cesty. Stojíš nad propastí.
Velkoryse jsem mu odpustila a on na mě nastražil perfidní past. Všechno předpověděl – až na to, že jsem nebyl tak naivní, jak si myslel. Už ne!
Dlouho jsem žila v naprostém přesvědčení, že jsem se narodila se stříbrnou lžičkou a že to tak bude vždycky báječné. A pak to všechno prasklo jako mýdlová bublina. Ale všechno není tak zlé, jak to zní. Koneckonců se říká, že abys mohl postavit palác, musíš spálit chatrč. Já jsem tu svou vypálil do základů.
Vše začalo na konci loňské zimy. Chystali jsme se s manželem na prodloužený víkend k Baltskému moři. Plánovali jsme strávit den v Sopotech a pak se trajektem vydat na dvoudenní romantický výlet do Kodaně. Do penzionu v Sopotech jsem přijela sama. Den před odjezdem můj manžel, který si před několika měsíci koupil dvě místa v pokoji s výhledem na moře, zjistil, že má následující den schůzku s dodavatelem z naší firmy. Měl mě zastihnout následující den.
Jakmile jsem si vybalila, šla jsem dolů na večeři. Vila byla určena pro 12 hostů. Malá jídelna byla zařízena s takovým vkusem, na který by byl hrdý i pětihvězdičkový hotel. Měla tu výhodu, že jsem se cítil jako doma. Jídlo bylo vynikající a majitelka každému z nás nabídla sklenku dobrého vína na rozjezd.
Bylo zde jen několik hostů. Kromě mě seděly u dvou stolů dva zamilované páry. Hleděli na své partnery a zdálo se, že si nevšímají, co se podává a co jedí. Kdyby vypukl požár, pravděpodobně by tomu nevěnovali sebemenší pozornost. Jen v rohu místnosti seděl osamělý mladý muž. Mohlo mu být osmadvacet, možná třicet nebo dokonce třiatřicet. Každopádně byl asi o deset let mladší než já. Když se naše pohledy setkaly, vyměnili jsme si povrchní úsměvy a tím to skončilo. V každém případě jsem si to tehdy myslela…..
Druhý den ráno přistoupil ten cizinec ke stejnému stolu, u kterého jsem seděla předchozího večera, a s okouzlujícím úsměvem se mě zeptal, jestli mi nevadí, když si ke mně přisedne.
– Nerada jím sama, takže by bylo nesmírně příjemné mít společnost…..
Ukázala jsem na volnou židli. Dobře jsme si popovídali. Jmenoval se Andrew, a jak se mi brzy přiznal, přijel si do Sopot léčit duši, protože ho opustila snoubenka.
– Chtěl jsem se dostat pryč od toho, co se mi stalo, a získat odstup, abych se mohl nějak vzpamatovat, svěřil se.
– Co vy na to? – Předstíral jsem zvědavost.
– Myslím, že jsme pro sebe nebyli stvořeni, a je dobře, že jsme se rozešli,’ odpověděl. – Teď se budu soustředit na profesní záležitosti. Chci veškerou svou energii věnovat nové společnosti. S přítelem budeme uvádět na trh počítačové hry. Je to slibné odvětví.
O půl hodiny později jsem Andrewovi poděkoval za jeho příjemnou společnost – upřímně, protože čas rychle utíkal – a vrátil se do svého pokoje. Zavolala jsem manželovi, abych zjistila, v kolik hodin dorazí na místo konání.
Tohle všechno se mi opravdu líbilo Andrew
– Miláčku, promiň, ale mám kořenový záchvat. To je smůla, tak dlouho jsme na tenhle výlet čekali… Ach jo, jak mě to bolí! – zasténal.
Jen jsem se ujistil, že se Olek objednal k lékaři, a ten to naštěstí potvrdil.
– Jestli se na to cítíš, pluj do Kodaně sám. Mně stačí promarněný víkend,” navrhl.
Ještě před pár lety bych se nejspíš vrátil domů a postaral se o Oleka, ale teď zvítězil zdravý rozum. Když už je pobyt zaplacený, tak zůstanu. Projdu se u moře, naberu trochu kyslíku a vdechnu jód. Cestou na pláž, přímo před naší vilou, jsem narazila na Andreje.
– Jdeš se taky projít?
– Jak to myslíš: taky? Co ještě dělají lidé, kteří sem přijedou na víkend, v Sopotech?
– Různé věci.
Andrew ukázal na pár sedící na lavičce sto metrů od nás. On objímal ji, ona objímala jeho. Líbali se. Byli do sebe tak ponořeni, jako by svět kolem nich neexistoval.
– Takhle se opravdu dá ztratit – přikývl jsem. – Ale jen pokud vám právě bylo dvacet.
– Nepřehánějme to, – řekl Andrzej. – To není otázka věku, ale toho, jak se cítíš – položil si ruku na srdce.
‘Romantický. Vyhynulý druh,’ pomyslela jsem si, ale než jsem to stačila vyslovit, navrhl, abychom se šli společně projít:
– Necháš se zlákat? Nejsem nijak divoce inteligentní, ale přečetla jsem pár knih.
– To se k sobě skvěle hodí,” zažertovala jsem. – A taky mám na kontě nějakou dobrovolnou četbu.
Se smíchem jsem mu vklouzla pod rameno a vydali jsme se směrem k promenádě. Pak následoval společný oběd, večeře a nakonec tanec. Jak to, že jsme spolu skončili v jedné posteli? Nemám nejmenší chuť to zjišťovat. Hlavní je, že to bylo dobré.
Výčitky svědomí? Zbavila jsem se jich před rokem, když jsem přistihla manžela, jak ve firmě leží na stole své sekretářky. V naší společné firmě. Zatím se mezi nimi nic nestalo, ale ta poloha a vzájemné objetí mluvily za vše. Myslím, že si manžel uvědomil, že kdybych tehdy podala žádost o rozvod, mohla jsem ho honit v ponožkách. Neudělala jsem to. Moje maminka říkávala, že jen při zasnoubení se nevěra neodpouští.
– Pokud se některý z těchto chlapů nechá unést před svatbou, můžete si být víc než jistá, že i potom bude skákat do jiných postelí. Pokud jde o vašeho manžela… – no, v tomto případě je to trochu složitější. Zrádci by se mělo odpustit. Ale jen jednou. Recidiva není nic jiného než šeptání do ucha vašemu manželovi, že smí skákat z květinky na květinku, zatímco my tomu bezmocně přihlížíme.
Udělala jsem, co mi matka poradila. Olekovi jsem odpustila, i když jsem kvůli němu několik nocí probrečela. A od té doby se můj manžel snaží vrátit do našeho vztahu lásku a důvěru. Šla jsem tedy do postele s Andrejem, abych se pomstila věrnému Olekovi? Ani ne.
Během naší první procházky se můj mladší společník na hodinu vzdálil. Musel se naléhavě vrátit do penzionu, protože mu v pokoji praskla trubka od radiátoru. Šlo o to, aby se přestěhoval do jiného pokoje a předem si zkontroloval, zda jsou jeho věci přestěhovány. Zatímco Andrew běžel zpátky do vily, dřepěl jsem na jedné z laviček a užíval si svěžího mořského vzduchu. Byla jsem teple oblečená, shora hřálo slunce a já začala přemýšlet, jestli mě má Andrew hodně rád, víc nebo nejradši… Víte, co jsem si myslela.
A pak ke mně nečekaně přistoupila poněkud postarší cikánka.
– ‘Máš problém,’ řekla rozhodným hlasem. – Stojí mi za to, abych tuhle známost dál protahoval? Na to mohu dát dobrou odpověď.
– Počasí je na karty nejspíš příliš větrné.
– Mně stačí pohled na vaše karty. Za 20 zlotých, dobře?
– Když se mi bude líbit tvoje věštba, dostaneš 50 zlotých. Souhlasíte?
– Myslím, že dáš i 100 zlotých – cikánka se usmála svým myšlenkám a vzala mě za ruku. Chvíli se dívala na otisky prstů. – Jste silná žena. Nedávno jsi dostala těžkou ránu, ale vypořádala ses s ní. Myslíš si, že to máš všechno za sebou. A tohle je teprve začátek cesty.
– Můžete to říct jasněji?
– A jak mám mluvit jasně! Vedle starce je stále mladá žena s rudými kudrnami. Vůbec se s ní nerozešel. Stojíte nad propastí. Jestli chceš, můžeš do toho vrazit všechny peníze, ale stojí to za to? Pak na vás čeká láska. Bude mladší než ty. Tehdy se poprvé v životě zamilujete.
– Já už jsem se jednou zamilovala, a to do svého manžela. To už stačí! – Hořce jsem se zasmála.
Cikánka zavrtěla hlavou jako učitelka, která jedná s nepříliš bystrým žákem.
– Teprve se naučíš, co znamená láska,” uzavřela.
Stařena vstala z lavice. Vytáhl jsem z peněženky sto zlotých a bez váhání jí je dal. Myslel jsem si, že si to zaslouží. Tyhle cikánské ženy jsou úžasné, nemyslíte?
Měl v plánu mi všechno vzít.
Můj mladý společník se ke mně připojil o půl hodiny později. Nehodlali jsme ztrácet čas. Hodně po půlnoci, když už jsme se vrátili od tanečnic, mě vzal za ruku a zatáhl mě do pokoje, který se nacházel naproti mému.
– Sem tě přestěhovali?
– Překvapivé štěstí, že?
– Nemyslíte si, že jednáte velmi odvážně, možná až příliš odvážně? – Zašeptala jsem, když přiblížil svou tvář k mé.
– Jsme dospělí lidé. Mám tě ráda. Myslím, že i já se ti líbím. Takže?
Nechala jsem ho, aby mě tahal za ruku a pak za mnohem, mnohem víc… Naše společná noc byla opojná.
Druhý den ráno jsme snídali. Zatímco jsme jedli, Andrewovi zavolal nějaký spolupracovník. Ukázalo se, že se musí naléhavě vrátit do Poznaně. Jedna noc, ale celkově to stálo za to a já jsem mohl víkend považovat za úspěšný. Byl tu ještě jeden důvod, proč byl tak úspěšný, ale o tom až za chvíli.
Domů jsem se vrátil v neděli večer. Olek mě přivítal s rozzářenou tváří. K večeři se podávalo šampaňské.
– Při jaké příležitosti? – Zeptal jsem se překvapeně.
– Výjimečná, má drahá, – ujistil mě.
– Mohl bys být méně tajemný?
– Před rokem jsi zjistila, že mám poměr se svou sekretářkou, – připomněl mi.
– To mě velmi ranilo. Vyhodil jste ji a slíbil, že už nikdy… znovu.
– Nedodržel jsem slovo,’ prohlásil její manžel s úsměvem, bez náznaku výčitek svědomí.
– Setkával ses s ní i nadále? – Zeptal jsem se a zůstal klidný.
– A hodlám si ji vzít, jakmile se rozvedeme – prohlásil Olek velmi pevným hlasem.
– Varuji tě,” usmála jsem se sladce. – Pustím tě v ponožkách.
– Nic z toho, můj drahý – Olek stejně jedovatě zkřivil rty. – Mám důkazy, že jsi mě zradil, takže to budu já, kdo tě ze všeho vytrhne.
– Nenecháš mi nic? – Musím přiznat, že mě jeho slova překvapila.
– Celý život jsi mě obdarovával penězi. Věčně jsme si něco odkládali stranou. V pátek, v neděli a v pondělí jsem shraboval peníze. Teď ty těžce vydělané peníze konečně využiji.
– Velká část z nich patří mně! – To mělo znít jako varování.
– Teď už ne. Brzy budou všechny moje. A když budeš hodný, dám ti dva a půl tisíce měsíčně na živobytí.
Vítězoslavně se na mě podíval, a aniž by čekal na odpověď, odešel. O chvíli později jsem zaslechl zvuk odjíždějícího auta. Manželův postoj k věci mě šokoval. Vždyť jsem mu kdysi velkoryse odpustila jeho vinu, a teď se mnou nehodlal mít slitování?
Přesto jsem sáhla po skleničce se šampaňským a… pronesla osamělý přípitek. Na co? Měl jsem k tomu své důvody!
Moje maminka mi říkávala, že i když manžela pustíte z řetězu, musíte si odteď dávat pozor, protože sliby, že se polepšíte, se mohou ukázat jako plané řeči a viník přistižený při činu se může mstít. Proto jsem si před rokem najala detektiva. Dlouho sledoval mého manžela krok za krokem. V té době se maskoval tak dobře, že jsem si byla téměř jistá, že sekretářka je jen žertík chlapa, který sní o druhém mládí, a že jde o dávno ukončenou záležitost.
Přesto jednoho dne narazil detektiv na stopu jejich tajného hnízda. Nasadil tam odposlechy. Díky nim jsem zjistila, že se mi do cesty chystá postavit falešný milenec nastrčený mým manželem. Snažil se mě pouze svést, aby mohl nahrát naše intimní scény, které by byly nezvratným důkazem mé nevěry. Můj samolibý manžel nebral v úvahu, že bych si jeho milostné hrátky mohla nahrávat i v bytě, který si pronajal za peníze naší firmy.
Najala jsem si tedy právníka a podala žádost o rozvod. Když jsem právníkovi celou intriku vysvětlila, díval se na mě s obdivem.
– Jsi úžasná – jeho tmavé oči měly takový výraz, že mi přeběhl mráz po zádech.
Když se její manžel přesvědčil, že kamera umístěná Andrewem nic nezaznamenala, zpanikařil. A proč nic nenahrávala? Vzpomínáte si na poruchu v Andrzejově pokoji v Sopotech? Je to zastírací manévr. Výměna pokoje nebyla náhodná a zaplatil jsem ji já. V pokoji, do kterého byl přestěhován, jsem předtím umístil rušičky zvuku a tlumiče obrazu Andrzejova instalovaného audio-video systému. Můj manžel tedy díky tomu neměl žádné důkazy o mé nevěře, zatímco já měla co nejvíce těch jeho.
Když Olek zjistil, že jeho dokonalý plán selhal, protože jsem ho přelstila, zpanikařil. Uvědomil si, že by z našeho manželství mohl vyjít nahý a nešťastný, a tak začal hrát stejnou komedii jako před rokem. Začal mě prosit o odpuštění a přísahat, že už se na jinou ženu ani nepodívá.
– Kdysi jsem dokázala odpustit. Jenže ty jsi mě nejen dál podváděl, ale chtěl jsi mě vlákat do pasti a ze všeho mě vytrhnout. A teď to udělám s radostí!
A já jsem své slovo dodržel. To však není jediný důvod k radosti. Ten druhý je ještě důležitější – vyplnila se věštba cikánky v Sopotech, která mi řekla, že až přijde ten správný čas, potkám pravou lásku.
V době, kdy soud skončil, jsem už byla bezhlavě zamilovaná do… svého právníka. O pět let mladší. A abych pravdu řekl, teprve teď jsem pochopil, co to znamená být zamilovaný. Čiré šílenství – které bych přála každému.
