Před týdnem za mnou přišla dcera se svými dvěma dětmi a řekla: “Mami, můžou u tebe chvíli zůstat? Zase jsme se s Mariuszem pohádali a já jsem se přihlásila do masérského kurzu a nemám, komu bych děti nechala. A proč je budu každý den vozit, proč je nenecháš na chvíli u sebe?” “Ne,” odpověděla. Jako matce se mi to všechno nelíbilo, a vůbec ne proto, že bych svá vnoučata nemilovala.
Mám hodného zetě, který tvrdě pracuje a zajišťuje vše, co rodina potřebuje. Mariusz je skvělý profesionál, spoustu věcí umí a nikdy nic neodmítne, hlavně mou dceru. A taky vím, že nesnáší, když Martyna odloží děti, aby se postarala sama o sebe. Prostě můj zeť má rád, když jsou všichni doma, a nemá rád, když se mu někdo balí do rodiny.
Hned jak se vzali, navrhla jsem jim, aby se nastěhovali ke mně, protože mám hodně prostoru a je mi trochu smutno, když jsem sama. Pak mi dcera řekla, že to Marius byl proti, a proto se rozhodli, že si zatím pronajmou byt a pak si koupí vlastní.
Později jsem je samozřejmě ještě přemlouvala, protože jsem nechtěla, aby můj dlouho očekávaný vnuk bydlel v cizím bytě. Jednoho večera mi však zeť zavolal, aby si se mnou domluvil schůzku k vážnému rozhovoru. Řekl, že si chce jen sednout a promluvit si mezi čtyřma očima u šálku čaje.
Marius mi řekl, co se mu nelíbí a jak by chtěl, abych se chovala, aby mezi námi vždy panovala shoda. Řekl mi to přímo do očí a dodal, že jejich rodina je samostatná “malá země” a budou žít jen podle svých pravidel.
A víte co, uznala jsem, že měl pravdu. A navíc jsem si ho začala ještě víc vážit, protože se choval jako skutečný muž a hlava rodiny. Od začátku žili odděleně, a když jsem chtěl vidět vnoučata, volal jsem Martině nebo Mariuszovi a upozorňoval je, že přijdu. Vždycky jsem slyšel odpověď: “Samozřejmě, bude to pro nás velké potěšení”.
A moje dcera ví, že nemám ráda, když mě míchá do nějakých jejich sporů. Nechci, aby to později byla moje vina, a tak jsem jí řekla, ať se o své problémy stará sama, protože je dospělá a má dvě děti.
Moc bych si přála, aby se mnou vnoučata nějakou dobu žila, ale ne za cenu hádek. Martina a Marius se usmíří a já si budu dál vyčítat. Proto se moje dcera vrátila s dětmi domů.
