Děti jsem vychovávala sama, manžel ode mě odešel s tím, že mě ani děti nechce vidět. Bylo pro mě těžké vychovávat dvě, holčičku a chlapečka. Dobré bylo, že dceři už bylo alespoň patnáct let a mohla mi pomáhat s domácností, zatímco já jsem pracovala v několika zaměstnáních, abychom měli peníze na oblečení a jídlo.
Nežili jsme v chudobě, ale ani v blahobytu. Basia a Olaf studovali. Pak si začali budovat kariéru a našli si důstojné partnery. Když nastal čas, aby začali žít samostatně, uvědomil jsem si, že jim musíme pomoci s bydlením. Rozhodl jsem se prodat svůj dům, abych dětem pomohl koupit si byty.
Nějakou dobu si odkládaly peníze z výplaty a já bych peníze z prodeje domu rozdělil mezi ně. Najednou jsem však dostal dědictví po tetě. Bylo to dost peněz na jeden prostorný byt. Dceři jsem dal částku z prodaného domu a synovi peníze z dědictví. Byli velmi šťastní. Znamenalo to, že si za odložené peníze mohli koupit něco jiného. Basia se například rozhodla koupit si auto.
Všichni jsme se dohodli, že budu žít s Basiou. Měla třípokojový byt v prvním patře, takže bych nemusel chodit vysoko po schodech. To mi hodně usnadnilo život. Se zetěm jsem však nemohla vycházet. Stále se mi pletl do mých záležitostí a stanovoval nová pravidla. Často jsme se hádali. Dcera z toho byla velmi smutná, hádky viděly neustále i jejich děti.
Rozhodla jsem se, že musím být chytřejší, a tak jsem požádala, abych mohla žít se svým synem. Okamžitě souhlasil. Vřele mě přivítal. Nastěhovala jsem se do pěkného pokoje. Byt byl ve čtvrtém patře, ale byl tam alespoň výtah. Bylo pro mě těžké navázat dobrý vztah se snachou.
Nelíbilo se jí, co jsem vařila v kuchyni, léčila své děti paštikami a různými sladkostmi. Pečlivě sledovala stravování dětí a věřila, že by měly jíst jen zdravou stravu. Proč nejsou moje koláče zdravé?
Jednou jsem slyšela, jak se Olaf a jeho žena hádají. Křičela, že už mě nechce ve svém domě tolerovat. Stěžovala si, že pořád strkám nos do věcí, které mi nepatří, a že chce dům uklízet sama. Druhý den jsem synovi řekl, že jsem slyšel jejich rozhovor. Cítil se tak nepříjemně, že se mi mnohokrát omlouval.
Vím, že to není jeho vina. Nechtěl jsem jim způsobit žádné problémy. Proto jsem se musel znovu přestěhovat k Basii. Tam jsem se rozhodla, že se budu méně potulovat po bytě, když je zeť doma. Tím pádem bylo doma méně konfliktů a bylo to fajn.
Smutné však je, že mě děti nemohou přivítat u sebe, prostě proto, že by moje přítomnost mohla zhoršit jejich manželské vztahy!
