Stál jsem tam na chodbě, stále v botách. Po tváři mi tekly slzy. Uvědomila jsem si, že Kasia mluví o mně, protože Leon žádné jiné sestry nemá. Ale hluboce mě bolelo, že tak bezostyšně lže.

Já i můj manžel vyděláváme dobře. Máme dost peněz pro sebe i pro děti. Snažíme se také pomáhat našim rodičům, kteří jsou nyní v důchodu a potřebují péči. Kromě rodičů také často pomáhám svému mladšímu bratrovi Leonovi. Je mi ho líto, protože pracuje jako ochranka, je jasné, že vydělává málo. Bydlí v pronajatém bytě, který platí z bratrova platu, protože jeho žena Kasia je nyní na rodičovské dovolené – nedávno se jim narodila druhá dcera. Takže se jim každý týden snažím víc nakupovat – kromě základních věcí, jako jsou těstoviny a máslo, jim nosím ovoce a sladkosti pro děti, maso, uzeniny, někdy ryby.

Kupuji dětem také slušné oblečení, protože je mi neteří líto. Hračky, které mají doma, jsem jim také koupila a švagrové nikdy nedávám své staré oblečení, protože si myslím, že by ji to urazilo. Takže jí kupuji pěkné a kvalitní oblečení. Často jí dávám něco z kosmetiky, protože chápu, že z bratrova platu si toho moc dovolit nemůže. Kromě toho často dávám bratrovi a jeho ženě peníze. Několikrát jsem se snažila Leonovi pomoci najít dobrou práci, ale on nemá zájem. Nesnaží se vydělávat víc, aby zlepšil finanční situaci rodiny. Proto jsem zde bezmocný.

Nedávno se však stalo něco, co mi bylo opravdu nepříjemné. Jednoho dne jsem přišla k bratrovi domů s nákupem. Vchodové dveře byly otevřené, tak jsem prostě vešla dovnitř. Když jsem uslyšela smích a rozhovor, zjistila jsem, že švagrová má návštěvu. Ale když jsem si v předsíni zula boty, abych vešla dovnitř a pozdravila, uslyšela jsem něco, co jsem nečekala.

– “A co myslíš,” řekla Kasia, “sestra mého muže žije jako kobliha na másle. Mají peníze a auta. A velký byt. A my? My si pronajímáme tuhle ruinu. A řekni mi sama, nemohla by nám taky koupit byt? Mohla by. A proč si ho nekoupí? No, ona prostě nechce!

– Ach, Kasio, – začala s ní soucítit švagrova kamarádka, – ani mi nic neříkej. Oni jsou prostě bohatí a povyšují se. Na své chudé příbuzné si nechtějí ani vzpomenout.

Kasia si teatrálně povzdechla a pokračovala.

– Kéž by dětem občas přinesla něco sladkého. Ale ne! Sama si kupuje cizokrajné pochoutky a mně nedá ani sladkost. Řeknu vám, že tak lakomého a bezcitného člověka, jako je sestra mého muže, jsem ještě nepotkala.

Stál jsem takhle na chodbě, stále v botách. Po tváři mi tekly slzy. Uvědomila jsem si, že Kasia mluví o mně, protože Leon žádné jiné sestry nemá. Ale hodně mě bolelo, že tak bezostyšně lže. Nikdy jsem jí ani jejímu bratrovi nic nezáviděla, natož jejich dětem. Proč se takhle chovala? Protože jsem jim nekoupila byt? Myslí si snad, že jsem tak bohatý, abych rozdával takové peníze, navíc lidem, kteří si jich stejně nebudou vážit?

– Aha, přijela manželova sestra, – řekla Kasia sladkým hlasem, když mě uviděla. – Zrovna říkám kamarádce, jaké máme štěstí, že jsi. Dáte si šálek čaje?

– Ne. Jsem na odchodu.

A odešel jsem, protože jsem neviděl důvod, proč zůstávat tam, kde se o mně takhle mluví.

Související Příspěvky