Když jsem si Darka brala, byla jsem zralá. Bylo mi dvacet osm let, pracovala jsem jako účetní ve velké firmě a vydělávala docela slušný plat. Výdaje na svatbu své snoubenky jsem zaplatil sám, od rodičů jsem si nevzal ani korunu.
Darek pracoval jako kurýr pro naši firmu, a tak jsme se vlastně seznámili. Vydělával mnohem méně než já, ale souhlasil jsem s jeho návrhem, abychom po svatbě měli společný rozpočet, byli jsme přece jedna rodina. Chtěla jsem být dokonalou manželkou a dát manželovi pocit, že je hlavou rodiny, ale můj muž se ukázal být dost despotický.
Darek začal odkládat většinu našich společných příjmů “na černou hodinku”. Samozřejmě jsem si předtím také něco odkládala sama, ale na co jsme si museli spořit tak velké částky, jsem netušila. Bydleli jsme ve vlastním bytě, který jsem dostala od babičky. Měla jsem vlastní auto, Darek jezdil služebním vozem. Nebylo potřeba šetřit většinu našich příjmů.
Na začátku našeho manželství jsem pocítila, jaké to je “žádat muže o peníze”. V práci jsem to byla já, kdo Darkovi strhával plat, ale doma přebíral moje peníze a část si odkládal na kapesné. Cítila jsem se velmi poníženě, když jsem manžela žádala o pár zlotých na punčocháče nebo pudr. Pokaždé se mě ptal, k čemu potřebuji ten či onen kus oblečení, když ho nenosím každý den. Takže nákup nového oblečení prakticky nepřipadal v úvahu! Jednou dokonce prohlásil, že žena potřebuje na zimu jen jeden pár bot, takže až se tyhle opotřebují, koupíme si nové!
Jednou jsem manžela požádala o padesát zlotých, protože jsem si chtěla koupit něco sladkého do práce. Změřil si mě odshora dolů a řekl, že mouku, vejce a cukr máme doma – když chci něco ke kávě, můžu si to upéct sama a utrácet peníze za takové “blbosti” je zbytečné.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že vedle mě je muž, se kterým bych nikdy nebyla šťastná! Teď ještě pracuji a docela dobře vydělávám, a až budu doma s miminkem, budu muset zapomenout nejen na sladkosti, ale nejspíš i na chleba s máslem!
Ten večer jsem mu sbalila věci a požádala ho, aby se odstěhoval. Řekla jsem Darkovi, ať si naše společné úspory nechá pro sebe, ať si je nechá, když mu na tom nejvíc záleží. A já si stejně najdu někoho, kdo bude milovat mě, a ne moje peníze!
