Moje dcera Dorota zemřela před osmi lety a můj jediný vnuk Milosz žije se svým otcem Darkem v jiném městě. Je mi moc líto, že jsou tak daleko, ale občas je pozveme na návštěvu na prázdniny nebo svátky. Bydlí v bytě, který jsme dali dceři a zeťovi jako svatební dar. Formálním majitelem bytu jsem však já. Když Dorota zemřela, Darek tam samozřejmě zůstal. Mně a manželovi to nevadilo, protože tam bydlí i náš vnuk.
A před půl rokem nám Darek oznámil, že se bude podruhé ženit. I když nám to nebylo moc příjemné, nic jsme neřekli. Chápali jsme, že je to pro našeho zetě těžké, zvlášť když zůstal sám s desetiletým synem. Ilonu, jeho novou ženu, jsme viděli jen jednou, když jsme těsně po svatbě přijeli odvézt Miloše k nám na víkend. Ilona nás neochotně přivítala a odešla do kuchyně.
Samozřejmě všechno chápu, nejsme příbuzní a nemá povinnost nás milovat, ale elementární úctu k lidem, kteří koupili byt, v němž teď bydlí, by projevit mohla. Darkovi jsem nic neřekla, abych nepokazila náš vztah. Nejdůležitější pro mě bylo, aby se nová žena mého zetě chovala dobře k mému vnukovi. Podle Miloše se však o něj macecha příliš nezajímala. Nesnažila se mu být matkou, jen vařila jídlo a prala prádlo – a to bylo v podstatě všechno.
Před týdnem jsem jel do města, kde žije můj zeť a vnuk, protože jsem byl objednaný k lékaři. Už nejsem nejmladší, a tak mě zdraví občas zklame. Myslela jsem, že všechno zvládnu za jeden den, ale vyšetření se protáhlo až do pozdního odpoledne a já musela přemýšlet, kde strávím noc. Samozřejmě jsem hned zavolal Darkovi. Měl vypnutý telefon. Pak jsem zavolala vnukovi. Ale ani on to nezvedal. “Nejspíš je v hudební škole.” – Pomyslel jsem si a rozhodl se, že za nimi půjdu, aniž bych jim to řekl, protože jsem neměl Ilonino telefonní číslo.
Ale když jsem stála na prahu bytu, který jsme s manželem koupili pro naši dceru, zeť mi řekl, že dovnitř nemůžu.
– ‘Víš,’ začal, ‘mně to samozřejmě nevadí, ale Iloně se to nebude líbit. Promiňte…
Seděla jsem v posledním večerním autobuse, jela domů a plakala. Jak to myslíš, proč se ke mně tak choval? Absolutně se nevměšuji do života svého zetě, a kdybych neměla naléhavou potřebu, nikdy bych ho nepožádala, aby zůstal přes noc.
Teď už jsem se rozhodl, že byt formálně převedu na vnuka a teď ho budu pronajímat, abych mu, než Miloš dospěje, mohl sehnat nějaký kapitál. No a zeťáka a jeho ženu požádám, aby si našli jiné bydlení. A ať se klidně urazí, jestli chtějí, protože i já jsem se dnes cítil velmi nepříjemně!
