Na venkov jsem se přestěhovala před třemi lety, když se moje dcera vdala a přestěhovala se k mému zeti. Byt je dvoupokojový, takže jsem zpočátku bydlela chvíli společně s nimi, ale když jsem zjistila, že se stanu babičkou, rozhodla jsem se jim dát prostor.
Měla jsem nějaké úspory, které jsem použila na rekonstrukci domu na venkově. Tento dům jsem zdědila po rodičích. Nebyly kolem toho žádné hádky, protože moje sestra hned prohlásila, že v něm nechce bydlet. Dohodli jsme se na určité částce, kterou jsem jí vyplatil, a ona se vzdala svého podílu. Celou nemovitost jsem přepsal na sebe a stal jsem se jejím jediným vlastníkem.
Patnáct let v ní však nikdo nebydlel a budova stála zavřená. Občas jsem tam chodil sekat trávu a celkově se o místo po zimě staral. Nyní jsem se rozhodl, že tam budu bydlet natrvalo. Najal jsem si tým na rekonstrukci, nakoupil potřebné věci a začal bydlet na venkově. Moc se mi tam líbilo – klid a pohoda! Dokonce se mi výrazně zlepšila nálada
Když se moje sestra dozvěděla, že bydlím na venkově, rozhodla se, že mě s vnoučaty navštíví o letních prázdninách. Utěšovala jsem se tím, že s ní budu šťastnější, a tak jsem ji přivítala s otevřenou náručí.
V polovině července mě přijela navštívit se svými dvěma dětmi školního věku s tím, že zůstanou čtrnáct dní. Brzy se však ukázalo, že se jim pobyt na venkově opravdu líbí, a rozhodli se zůstat až do konce srpna.
Všechno by bylo v pořádku, nebýt toho, že Veronika měla pocit, že když je její rodina hostem, měl bych je živit, a tvrdila, že na venkově všechno roste, takže jídlo je zadarmo. Je pravda, že jsem si na zahradě vypěstoval nějakou zeleninu, ale základní potraviny si stejně kupuji v obchodě, což s sebou nese nemalé výdaje.
Jednoho dne jsem přinesl účtenku z obchodu na 150 zlotých a navrhl Veronice, aby se se mnou podělila o náklady na potraviny, které jsem pro nás nakoupil. To ji velmi urazilo, protože, jak si myslela, bych neměla chtít peníze, zvlášť když jsem její sestra. Řekla mi, že mi přece dala dům téměř zadarmo, a já teď navrhuji, abych platila za jídlo!
– Vždyť jsem ti tenhle dům dal zadarmo a teď po mně chceš peníze na oběd! Nebýt mě, neměl bys tu nic,” řekla rozhořčeně a ještě téhož dne odešla s dětmi domů.
Teď se mnou nemluví, nebere mi telefon a všem příbuzným vypráví, jak jsem chamtivá.
Přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala něco špatně?
