Můj manžel nedávno ztropil scénu, protože byl hrubý na svou matku. Ale mně je jedno, jestli udělá scénu, nebo ne. I když mi vyhrožoval rozvodem, udělalo mi to radost a viděla jsem v tom příležitost.
Můj manžel je rodák z hlavního města a já jsem přistěhovalec. Právě podle tohoto kritéria mě tchyně od prvního dne, kdy jsme se poznali, označovala za “holku z vesnice z východu”. Opravdu, křestním jménem mě oslovila jen několikrát, vždycky jsem pro ni byla vesničanka. Svého manžela jsem milovala natolik, že jsem tchýniny nadávky ignorovala.
“Ať si říká, co chce, mně je to fuk.” A tak jsem si říkala, že je mi to jedno. – Myslela jsem si naivně.
Tchyně mě považovala za někoho méněcenného. Myslela si, že lítám na manželově bydlení a postavení. Ve skutečnosti by se dalo říct, že to bylo naopak: moji rodiče jsou představitelé inteligence: otec je profesor přírodních věd a matka je nejlepší kardioložka v našem městě. Rodiče mého muže, stejně jako on sám, nemají ani středoškolské vzdělání. Všichni dokončili odbornou školu a tam skončili. Jestli někdo může někoho soudit, tak to rozhodně nejsou jeho rodiče, věřte mi na slovo.
Nejdříve mě tchyně urážela, jen když jsme byly samy, pak začala i v přítomnosti manžela říkat, že mu sedím na krku, že vydělává víc, že bydlíme v jeho bytě atd. Manžel pomalu začal s matkou souhlasit a pak sám začal její slova o bytě, platu apod. občas opakovat. S tchýninými výroky jsem se smiřovala dlouhé dva roky a pak nastal okamžik, který se stal zlomovým v naší rodinné historii.
Jednou mi volala tchyně a začala něco křičet do sluchátka. Byla z něčeho nešťastná, ale o to nešlo. V určitém okamžiku zapomněla na téma hovoru a soustředila se na nesmyslné urážky. Už jsem si to nehodlala nechat líbit. Řekl jsem, že si takové zacházení nenechám líbit a že tato konverzace nemá vůbec žádný smysl. Chtěla mi něco odpovědět, ale jakmile vyslovila první písmeno, zavěsil jsem. Tahle konverzace už neměla smysl. O hodinu později se rozzlobený manžel vrátil z práce.
Hned od prahu začal křičet, co jsem zač, že jsem si vůbec dovolila věnovat pozornost jeho matce, natož že jsem byla drzá. Už jsem neměla co ztratit. Poslala jsem ho k čertu. Manžel se urazil, rychle se sbalil a šel za svou matkou, přičemž na závěr řekl, že nejsem hodna toho, abych s ním byla. Myslím, že mi to otevřelo oči. Viděla jsem v těch slovech příležitost. Okamžitě jsem si začala hledat byt, do kterého jsem se hodlala přestěhovat ještě následující den.
Zaczęłam pakować walizkę i jeszcze tego samego dnia napisałam wniosek o rozwód. Wszystko to stało się bardzo szybko, ale jestem z tego bardzo zadowolona. Dopiero po tej rozmowie z mężem zastanawiałam się, dlaczego go w ogóle toleruję. Nie mamy dziecka, nie mamy nic, co mogłoby mnie zmusić do pozostania w ich szalonej rodzinie.
Następnego dnia złożyłam wniosek o rozwód, a po tygodniu wprowadziłam się do nowego mieszkania. Przez ten tydzień byłam u rodziców.
Po rozwodzie z moich barków spadł wielki ciężar. W końcu poczułam się piękną i wartościową kobietą.
