Vzala jsem si chudého chlapce. Celá rodina a přátelé se mi smáli a teď, když nás vidí, žárlí.

Vím, že dnešní dívky mají na své budoucí partnery vysoké nároky. A ta jsou v podstatě založena na finančních očekáváních. I já jsem měla na svého snoubence svá vlastní očekávání. Bylo pro mě velmi důležité, aby nepil. Nechtěla jsem, aby zničil život mně a mým dětem.

To byl pro mě hlavní požadavek, ale ne jediný. Chtěla jsem hodného, oddaného, pracovitého a zodpovědného muže. V té době jsem na snoubence neměla žádné nároky po materiální stránce; bylo mi jedno, jestli má byt, peníze, auto, kolik majetku mají jeho rodiče atd. Samozřejmě jsem se o finance příliš nestarala, protože sama pocházím z velmi chudé rodiny.

Matka nás vychovávala sama, takže jsme s bratrem žili velmi skromně.

Se snoubencem jsme spolu chodili rok, v té době byl chudý. Vyrůstal ve velké rodině se šesti dětmi a později sloužil v armádě. Žil v otcově domě s bratrem a matkou (ostatní sourozenci už měli vlastní rodiny). Po svatbě jsme začali žít spolu. Prvních několik let jsme si rozuměli. Neobešlo se to bez drobných neshod a chvil žárlivosti, ale domluvili jsme se a všechno klapalo. Pak mu zemřela matka.

To bylo poprvé a naposledy, co jsem ho viděla plakat. Pak jsme měli děti. Nastoupil do další práce, úplně mimo svůj obor, byl vedoucím v potravinářské továrně. Plat byl mnohem vyšší než na začátku našeho rodinného života. Dlouho jsme si pronajímali byt a pak jsme si koupili vlastní.

Bydlet ve vlastním je samozřejmě dobrá věc, ale nebyli jsme ideální rodina. Byly potíže, jako v každé rodině, ale myslím, že nejdůležitější je, že všichni byli zdraví a ostatní se dalo vyřešit. Jsme spolu už 7,5 roku a mohu říct, že jsem si vzala dobrého muže. Každý den jsem se do něj zamilovávala ještě víc.

Můžu se na něj spolehnout v každé situaci, vidím, jak mě i naše děti miluje a má pro ně velké pochopení. Nejsme bohatí, žijeme ve “střední třídě”, ale nikoho o peníze nežádáme a nemáme žádné dluhy (kromě malé hypotéky). Mám kamarádku, která si vzala bohatšího muže a všechno jim vychází, ale žije v neustálém rozčilení.

Často pije, všude chodí bez ní a ona ho podezřívá z nevěry. Říká, že kdyby dobře nevydělával, dávno by ho opustila. Teď ale nechce skončit sama se dvěma dětmi a bez peněz.

Přeji všem hezký vztah, milujícího muže a zdravé děti! A aby to všechno nebylo závislé na množství peněz!

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.