Všechno to začalo, když nás pozvali jeho přátelé a já se oblékla tak, jak se mi líbí. Mému snoubenci se také líbí, jak se oblékám. Jakmile jsem vyšla z místnosti, tchyně při pohledu na mě málem omdlela. Okamžitě mě přiměla, abych si šaty sundala, a přesně mě poučila, co si mám vzít na sebe.

S Peterem jsem se seznámila na internetu. Bydleli jsme každý v jiném městě, ale okamžitě se mi zalíbil – hodný, milý, pohledný, stabilní muž. Dlouho jsme si povídali na sociální síti a pak přijel k mým rodičům. V té době jsem právě dokončila školu, bylo mi 18, jemu 26. O půl roku později mě Peter požádal o ruku a přestěhovali jsme se k jeho rodičům.

Jeli jsme na venkov, tušila jsem, že se mi nedostane moc hezkého přivítání. Jeli jsme velmi dlouho a v noci jsme vystoupili z vlaku. Dojeli jsme k nim domů a ráno přišla tchyně, dala mi koště a řekla:

– Teď jsi v tomhle domě hospodyně, všechno si dělej sama. Uklidila jsem celý dům, vyprala jim prádlo, vyžehlila, uvařila. Masírovala jsem ji a kromě toho jsem se starala o svého budoucího manžela, doslova jsem za ním běhala jako za dítětem.

Všechno to začalo, když nás pozvali jeho přátelé a já se oblékla tak, jak se mi líbí. Mému snoubenci se také líbí, jak se oblékám. Jakmile jsem vyšla z místnosti, tchyně při pohledu na mě málem omdlela. Okamžitě mě přiměla, abych si šaty sundala, a přesně mě poučila, co si mám vzít na sebe.

Dokonce jsem trochu litovala, že jsem se rozhodla přijít právě sem. Neustále chválila svého syna, já jsem ji nekritizovala, protože jsem si myslela, že můj snoubenec je opravdu dobrý, ona stále opakovala “můj syn, můj syn”.

Chtěla jsem jí říct: mami, prober se, tvému synovi je 26 let! Nechovej se k němu jako k malému dítěti!

Jednou večer, když jsme seděli u stolu, začala mluvit o Petrových předchozích snoubenkách – bude z něj záviděníhodný ženich. Pak se na mě podívala a řekla, že jedna z nich je velmi krásná, dokonce krásnější než já.

– Řekl jsem mu: vezmi si ji za ženu, ale on to neudělal, nechtěl se oženit. Nechápu, proč se rozhodl s tebou!

Nerad se chlubím, ale ve škole jsem byl vždycky autorita. Učitelé mě zbožňovali a vážili si mě, a dokonce dali rodičům po maturitě vysvědčení za to, že vychovali skvělou dceru. Účastnila jsem se všech školních akcí a znalo mě celé město. Nyní pokračuji ve studiu na vysoké škole a zároveň pracuji jako kadeřnice.

Petrova matka však mé úspěchy před rodinou neustále bagatelizuje. Pokaždé odcházím do jiného pokoje a tam tiše pláču, protože vím, že kdybych svému budoucímu manželovi řekla, že mě jeho matka uráží, zareagoval by:

– O čem to mluvíš? Moje matka je svatá, tohle by nemohla udělat ani říct. Vypusť to z hlavy, má tě moc ráda. Prostě se s ní dohodni a buďte přátelé.

Za pár měsíců se bude konat moje svatba (je naplánovaná na podzim). A já budu žít s tchyní, protože je jediným synem v rodině. Co mám dělat? Nemůžu s ní žít. Moje matka byla chováním mé budoucí tchyně velmi překvapená, řekla jen, že mám být trpělivá. Co jiného mohu dělat?

Související Příspěvky