Moje tchyně o svém bývalém partnerovi nikdy nemluvila. Vždycky jsem se zeptala, ale dostalo se mi stručné odpovědi – opustili se. A to bylo vše. To bylo před více než dvaceti lety.
Celou tu dobu jsme si mysleli, že jí tchán odkázal byt, ale po tak dlouhé době se ukázalo, že byt patří jejímu synovi Petrovi. Tak dlouho to jeho matka tajila.
Můj manžel byl v době rozvodu rodičů ještě dítě, bylo mu možná pět nebo šest let, ale pamatuje si, že jeho rodiče spolu nevycházeli moc dobře. V jednu chvíli navždy zmizel ze života svého syna. Moje tchyně vždycky ráda zdůrazňovala, že dítě vychovávala sama, bez jakékoli pomoci. Pracovala ve dvou zaměstnáních, léta chodila ve stejných šatech, a to všechno kvůli dítěti. Otec neplatil výživné a podle Marie bylo žádat o peníze pod její důstojnost.
Jediné, co považovala za dobré, bylo to, že její manžel opustil byt a nechal ho pro ni, jak si Petr celé ty roky myslel. Na svého otce si nepamatuje, ale je fakt, že s ním trávil hodně času, když s nimi ještě žil.
Na tom, že jeho otec nebyl doma, se vlastně nic moc nezměnilo. Petr studoval, učil se. V té době se hodně párů rozvádělo, neví se proč, nějaké těžké období. V Petrově třídě možná pár lidí žilo s oběma rodiči.
Chlapec vyrůstal bez otce, bez otčíma. Maria nehledala další vztah, její prioritou byla důstojná výchova syna, hodně pracovala a na další muže neměla čas.
Petr odešel na univerzitu a odstěhoval se od matky. Zůstala sama ve dvoupokojovém bytě. Před čtyřmi lety jsme se vzali a vzali si na byt půjčku.
Bohužel jsme nezvládali splácet měsíční splátky a přestěhovali se k mým rodičům. Nikdo nám tam neubližuje, žijeme dobře, ale bydlení u rodičů není to, co jsme očekávali. Bohužel nemáme žádné východisko. Petr změnil práci a já stále hledám, zatím bez úspěchu.
Dosud bychom nic nevěděli, nedávno manžel něco vyřizoval na finančním úřadě, kde zjistil, že vlastní dvoupokojový byt, ve kterém vyrůstal.
Tchyně to synovi záměrně neřekla, podle ní “to na věci nic nemění”.
Podle mého názoru to mění hodně, i když bychom měli kde bydlet. Tchyně by se mohla odstěhovat na venkov, ale nechce se jí z města na nějakou chalupu na venkově. Je jí dobře tady, kde žije teď. Vůbec nechápe, proč jsme s manželem z celé situace naštvaní. Petr si nechce kazit vztah s matkou, váží si jí a má ji rád za to, kolik toho pro něj obětovala.
U rodičů je prý těsno, ale člověk může mít vlastní byt, jen chce ustoupit matce, ne?
