S mým milým jsme se vzali před šesti lety. Po narození našeho syna jsme se s manželem rozhodli prodat jednopokojový byt, vzít si hypotéku a koupit větší. Říkali jsme si, že naše dítě bude brzy potřebovat vlastní pokoj a my potřebujeme místo, kde bychom měli soukromí.
Nakonec jsme náš vysněný byt koupili a odkázali mi ho, takže jsem byla jeho jedinou majitelkou. Protože jsme ho však koupili v manželství, v případě rozvodu by se byt rozdělil mezi mě a mého manžela rovným dílem. Měla jsem ještě zálohu z prodeje svého předmanželského bytu, kterou jsme také zaplatili.
Jakmile jsme se v novém, větším bytě zabydleli, nikdy nás nenapadlo, že bychom se jednoho dne mohli rozvést a mít nějaké, vážné problémy. Nicméně po nějaké době se nám v manželství přestalo dařit, něco se pokazilo. Možná jsme se prostě jen nudili jeden druhého, al jsme od začátku dělali věci špatně, nevěděli jsme, jak se o náš vztah starat, jak jsme potřebovali.
Myslím, že můj manžel sdílel naše manželské problémy se svou matkou. Určitě to udělal v dobré víře, možná potřeboval moudrou radu ženy, která ho porodila. Ukázalo se však, že to bylo přesně naopak.
Nedávno mi tchyně zavolala, že přijde na večeři. Její návštěva mě zaskočila, protože obvykle ji navštěvujeme sami. Manželova matka nás navštěvuje velmi zřídka s odůvodněním, že se jí nehodí, aby k nám jezdila. Napadlo mě, že se jí možná stýská po vnukovi nebo synovi. Rozhodla jsem se, že bychom měli připravit slavnostní večeři.
Ten den k nám tchyně Markéta přišla ještě předtím, než se manžel vrátil z práce. Byla jsem v té době v pokoji a prostírala stůl. Žena se svým vnukem neprohodila ani slovo, ale vešla rovnou do pokoje, kde jsem se zdržovala, a zavřela za sebou dveře.
– Natalie, chci si s tebou vážně promluvit. Nedávno jsem zjistila, že máte s Georgem ve vztahu nějaké problémy. Bojím se, že pokud dojde k rozvodu, budeš chtít mého syna zničit a připravit ho o všechno.
Po tomto prohlášení jsem málem omdlel. Okamžitě jsem se zeptala tchyně:
– Proč si myslíš, že se rozvádíme? Proč vás zajímá, jak si s manželem rozdělíme společně nabytý majetek? Před lety jsme s Georgem diskutovali o tom, co budeme dělat v případě rozvodu. Je to výhradně naše věc,
– Vůbec se mi nelíbí, co se s vámi děje. Jsem si dobře vědoma toho, jak manželky v dnešní době obírají své manžele o všechno, co se dá. Ženy dělají hodně jen proto, aby uživily sebe a své děti . Proto vás vyzývám, abyste se o to podělili hned, než začne nějaký vážný konflikt. Myslím, že bys měla polovinu svého bytu přepsat na mého syna, aby nezůstal na ulici, kdyby se něco stalo.
Tato drzost mě zdrtila.
– Chápu, že nebereš v úvahu, že polovina našeho bytu byla koupena za peníze z prodeje mého, předmanželského, staromládeneckého bytu. Kromě toho jsem to byla já, kdo začal splácet hypotéku, když mi skončila mateřská dovolená, ale to nevadí, pořád jsme manželé.
– Veškerý majetek, který manželé nabyli během svého vztahu, musí být při rozvodu rozdělen na stejné poloviny, takže se nemáte čeho bát.
– Ráda bych věděla, jestli jste o tom se synem už mluvili?
– Já ani ne, protože muži nemají potřebu se do takových věcí pouštět. Každopádně se ještě rozhodnu, jestli s ním o tom budu mluvit.
– Poslouchejte mě! Nebudu to s tebou rozebírat. S Georgem si sami vymyslíme, co a jak udělat, pokud k tomu dojde, bez tvé pomoci. Jsem ti velmi vděčná a oceňuji tvůj zájem o naše manželství, ale nechci o tom dál diskutovat. Můžeš počkat, až se George vrátí z práce, já se jdu projít, potřebuji vychladnout. Margaret však nepočkala, schůzku se synem vynechala. Byla velmi nervózní z rozhovoru s Natálií a nechtěla, aby si něčeho všiml.
Šel jsem se obléknout, za tři minuty jsem uslyšel bouchnutí dveří. Manžel se vrátil z práce půl hodiny po odchodu tchyně a byl překvapený, že na něj matka nečeká. Snažila jsem se mu celý rozhovor s jeho matkou sdělit co nejklidněji. Když jeho emoce opadly, řekl, že o matčiných plánech nic neví a že s ní o tom nemluvil.
George řekl, že si s tchyní vážně promluví, aby už taková témata nevytahovala. Po návštěvě manželovy matky jsem se dlouho nemohla uklidnit, možná jsem řekla něco zbytečného, ale byla jsem rozrušená. Na druhou stranu si ale myslím, že je lepší dát druhému člověku najevo, kam patří, i když je to váš příbuzný.
