Dcera a její manžel pracovali pro stejnou firmu a vraceli se jen večer. Doufala jsem, že to tak bude i nadále, ale ukázalo se, že tomu tak není. Jednoho dne mi řekli, že už mou pomoc nepotřebují, a požádali mě, abych byt opustila. O měsíc později jsem byla doma. Jak se ukázalo, ani tady jsem nebyl vítán. Zatímco jsem bydlela u dcery, syn se rozešel se svou první ženou, opustil její byt a sám přišel bydlet do mého.
Přivedl si i svou druhou ženu, která už byla těhotná. Nenapadlo ho požádat mě o svolení. Co mám dělat? Vyhodit syna i s jeho těhotnou ženou? Ne, ale jak máme my tři, a brzy čtyři, žít v jednopokojovém bytě? Mimochodem, ani já, ani můj syn nemáme peníze na pronájem bytu. Zavolal jsem dceři a vysvětlil jí situaci. Doufala jsem, že pochopí mou situaci a pozvou mě zpátky k sobě. Ale neudělali to. Mají jiný pohled na svět…
Chování mého syna je pochopitelné. Nečekal můj návrat. Teď musím spát na pohovce v kuchyni. Přes den odcházím z domu. Nakupuji, navštěvuji přátele. Syn a manželka spolu normálně komunikují, nedochází k hádkám, ale snacha mě ignoruje.
Je zřejmé, že se jí moje osoba v bytě nelíbí. Nikdy jsem si nepředstavoval, že v šedesáti letech budu nadbytečný a o domácnost se mi bude starat někdo jiný. Můj syn myslí jen na svou těhotnou manželku a na problém bydlení vůbec nemyslí.
Hledám si práci na částečný úvazek a chci hospodařit sám ve vlastním bytě. Noví svěřenci bydlí na venkově. Mám říct snaše, aby šla bydlet k mým rodičům? Bude tam můj syn schopen najít práci? Myslím, že ne. Nemohu se rozhodnout, co mám dělat…..
