Moji přátelé David a Maria žijí u moře. Loni v létě šli manželé na křtiny, kde měl být Dawid kmotrem. A po obřadu v kostele , jak je obvyklé, se konala oslava. Tam se setkali s prarodiči kmotřence. Po celý večer se manželé nemohli vynadívat na to, že jejich vnuk má takového kmotra. Byli rádi, že jsou spojeni s tak dobrým člověkem, jakým David v jejich očích byl.
Zvláště se jim líbilo, že Maria a její manžel žijí u moře.
Jak skvělý kmotr to byl – babička nemohla být šťastnější. – Navíc žije u moře – jak báječné! To je nádhera! Teď bude u moře koho navštěvovat. A nebude třeba si nic pronajímat. Vždyť příbuzní jsou tak milí. Jak je to báječné, Davide, jak je dobře, že jsme s tebou příbuzní!
No, kdo by to byl řekl, že kmotřička bude tak věrná slibu, který dala. Přijel o několik týdnů později. Kmotrův otec John však Davidovi zavolal už dříve a požádal ho, zda by rodiče mohli přijet a zůstat tři nebo čtyři dny. Po domácím uvažování se Maria s manželem rozhodli, že je pohostí. Koneckonců nebylo správné je odmítnout. Byl vrchol sezony, David a Maria byli celý den v práci, takže přijímat hosty nebylo vhodné. Maria si dokonce musela vzít v práci volno, aby je mohla řádně pohostit.
Přijeli, chvíli se zdrželi, opalovali se na pláži a pak se s výrazem vděčnosti sbalili a odjeli.
Obecně řečeno, protože měli malý dvoupokojový byt, Maria se rozhodla, že příště řekne ne, kdyby se náhle rozhodli, že je opět “obšťastní” návštěvou. Jiná věc byla, že až ji přijdou navštívit její přátelé a kmotřenec – budou mít radost. Ale rodiče přátel jsou příliš. Zvlášť když je vrchol sezony a je potřeba našetřit nějaké peníze, aby jich bylo dost na příští zimu.
Po seznámení s touto situací mě překvapila jen jedna věc. Rodiče přátel, v jistém smyslu lidé již úctyhodného věku (oba hodně přes šedesát). Vychovali již své děti a vnoučata. Co to bylo? Rozhodli se využít, abych tak řekl, své rodinné situace a využít přátele jako bezplatný penzion u moře ?
Myslím, že ano, a také slíbili, že se vrátí…..
