Tra**die, která v prosinci otřásla Klánovickým lesem v Praze, se dotkla nejen místní komunity, ale i rodiny žijící daleko za hranicemi České republiky.Dvaatřicetiletý muž a jeho dvouměsíční dcera se stali oběťmi bru**lního činu, jehož odrazy zasáhly až do slovenské obce Močenok. Právě zde, v malebném prostředí, kde muž prožil část svého dětství, nyní truchlí jeho sedmasedmdesátiletá babička.
Vnuk, který se těšil na sdílení radosti z narození své dcery s rodinou, již nebude mít příležitost ukázat svého potomka babičce, která na tento okamžik s nadějí čekala. Slova babičky, která se objevila na slovenském zpravodajském webu Nový čas, hovoří o hlubokém zármutku a bolesti, které tra**die přinesla: „Nezlobte se, nezvládnu mluvit.
Máme velký smutek. Neměli jsme ani svátky, je to hrozné.“ Rodina, roztroušená mezi Českem a Slovenskem, nyní čelí nejen bolesti z náhlé a nesmyslné ztráty, ale i otázkám, které zůstávají nezodpovězeny. Co vedlo k tak kru*ému činu? Jak může společnost chránit své nejzranitelnější členy před takovými projevy ná*ilí?
A jak najít sílu pokračovat, když životy milovaných jsou tak náhle uťaty? Zprávy o dvojnásobné vr**dě v Klánovicích vyvolaly vlnu empatie a podpory ze strany veřejnosti. Mnozí se shromáždili, aby zapálili svíčky a vyjádřili svou úctu na pietním místě v lese, kde k tragédii došlo.
Případ si vyžádal intenzivní pátrání policie a zvýšenou pozornost médií, ale pro rodinu zůstává ztráta nezměrná a bolest nezmírněná. Příběh o ztrátě a smutku přesahuje hranice a připomíná nám, že každý čin ná*ilí má svůj dopad nejen na bezprostřední oběti, ale i na ty, kteří zůstávají – rodiny, přátelé a komunity, které se musí naučit žít s prázdným místem, jež zanechal někdo, kdo byl nespravedlivě odňat.
