Silvestrovské oslavy jsou každoročním symbolem rozloučení se starým rokem a přivítání nového. Pro mnohé to znamená přípitek s přáteli, třeskavé oslavy a ohňostroje, které rozjasňují noční oblohu. Tento rok však byl jiný.
Českou společnost zasáhla tra**die na pražské fakultě, po které se objevily výzvy od některých obcí a dokonce premiéra, aby lidé letos novoroční ohňostroje omezili či zcela odpustili.
Přesto výsledky ukázaly, že mnozí z nás nejsou ochotni vzdát se svých tradic, ani když situace žádá projevit soucit a pochopení. Slova versus skutky Přestože byly v některých městech a obcích ohňostroje oficiálně zrušeny, a mnoho lidí na sociálních sítích vyjadřovalo soucit a podporu pozůstalým, jakmile přišla půlnoc, ozvaly se výbuchy petard a světelné efekty, jako by se nic nestalo.
Výzvy k solidaritě a ohleduplnosti byly zjevně mnoha občany ignorovány. To vyvolává otázku: proč jsme, jako společnost, takoví? Arogance nebo touha po svobodě? Někteří mohou argumentovat, že odmítání omezit se v projevu radosti je projevem svobody, která nám byla v minulosti odepřena.
Ovšem v kontextu nedávné tra**die toto zdůvodnění působí sebestředně. Co nám brání dát přednost empatii před osobním potěšením? Je nám cizí pochopit, že radost z ohňostrojů může být pro někoho jiného zdrojem bolesti a nepříjemné připomínky nedávných událostí?
Významné gesto versus prázdné sliby Pro mnohé z nás měly být letošní novoroční oslavy významným gestem, které by ukázalo naši schopnost empatie a vzájemného respektu. Nicméně, když přišla chvíle, převládly staré zvyky nad novými záměry. Sliby a slova soucitu se ukázaly být pouze dočasnými a povrchními, bez reálného dopadu na naše chování.
Naděje na změnu Tato situace by nás všechny měla vést k zamyšlení. Je čas se ptát, zda jsme opravdu společností, která je schopna se spojit a jednat v zájmu vyššího dobra, nebo zda jsou naše projevy soucitu jen prázdnými gesty, která rychle vyprchají. Ačkoliv mnohé obce a jednotlivci se rozhodli vzdát se novoročních ohňostrojů, zdá se, že pro některé z nás bude potřeba ještě mnoho práce na tom, aby se slova proměnila ve skutečné činy.
V příštím roce budeme mít znovu příležitost ukázat, zda jsme se poučili a zda jsme ochotni jednat ohleduplněji, nejen když to od nás očekává společnost, ale i když to od nás vyžaduje situace. Doufejme, že se najde více těch, kteří budou schopni své sliby naplnit a ukázat, že empatie a soucit nejsou jen prázdná slova, ale hodnoty, které nás definují jako národ.
