Této starší dámě se při nákupu v obchodě poštěstilo. Jakmile totiž měla platit, zjistila, že nemá peníze, ale muž za ní naštěstí neváhal zakročit.
Starší lidé to v dnešní době nemají jednoduché, a to obzvláště v případě, pokud bydlí sami a musí střádat peníze, aby si mohli zakoupit jídlo. Jedním takovým případem je tato paní, která si zašla do obchodu zakoupit co nejlevnější potraviny. U kasy však bohužel zjistila, že jí chybí 50 centů, tedy asi 12 korun, a tak byla nucena vrátit část svého zboží. Štědrý muž, který stál za ní, ovšem neváhal a pro překvapení všech ostatní ji poskytnul pomoc.
Stará chalupa
Spisovatel Dirk Oliveris Lange si odběhl během obědové pauzy do obchodu zakoupit kávu, ovšem na to, co se mu přihodilo, pravděpodobně dlouho nezapomene. Celý příběh popsal na svém profilovém účtu na Facebooku:
Dnes jsem si šel zakoupit do místního obchodu kávu, protože jsem se potřeboval probrat, abych dokončil jeden ze svých projektů. Jakmile jsem se blížil k pokladně, stoupla si přede mně starší žena. Byla slušně oblečená, ale skrze její obličej jsem poznal, že se na ní život silně podepsal. A to nemluvím ani o produktech, které položila na pult. Pravděpodobně žila sama – chtěla si totiž zakoupit pouze bochník chleba, trochu krájeného masa, mléko a jednu tabulku čokolády.
Jakmile na ní přišla řada, pokladní vše spočítala a řekla, ať zaplatí 2,18 eur (tedy asi,- 50 korun). Starší paní namísto vytažení peněženky však strčila ruku do kapsy, dlouze se v ní snažila hledat, a poté vytáhla hrst mincí. Bylo na ní vidět, že je trochu nervózní, protože zdržovala ostatní zákazníky, ale bohužel neměla na výběr. Dívce u pokladny tak následně dala všechny drobné, které našla.
Pokladní po přepočtu peněz odpověděla, že jí bohužel chybí 50 centů (asi 12 korun). Starší paní ovšem odpověděla, že to, co jí dala, je vše, co má. „Pak tedy musíte nějaké zboží vrátit, je mi to líti,“ odpověděla prodavačka. Babička tak neváhala a nejistě ukázala na tabulku čokolády. V tu chvíli jsem však musel zakročit. Dal jsem pokladní znamení, že za paní zaplatím a dívce na pokladně jsem podal potřebné peníze, aby zboží babičce vrátila – vše naštěstí rychle pochopila a učinila tak.
Lidé zamnou ztuhli a celou frontu zachvátilo ticho. Někteří zírali, jiní měli vyvalené oči a nechápali, proč platím za někoho, koho vůbec neznám. Mně to ale bylo jedno, lidem se má pomáhat a na babičce bylo jasně vidět, že si pomalu nemůže dovolit jíst, ale chová se přitom slušně. Rozhodl jsem se proto, že jí dopřeji ten pocit, že si může něco zase dovolit, jako to dělala nejspíše dříve.
Stará žena se slzami v očích řekla: „Jste dobrý člověk, mohu vás obejmout?“. Já samozřejmě neváhal a poté jsem se s ní rozloučil. Jakmile zamířila k východu, znovu se na mě podívala a poděkovala mi. V tu ránu mě napadla další myšlenka a zeptal jsem se: „Mohla byste mi udělat také laskavost?“. Paní byla trochu překvapená, ale řekla, že ano a zeptala se, co po ní požaduji. Na to jsem odpověděl: „Vraťte se prosím do obchodu a kupte si co chcete. Tady máte 10 eur, určitě je potřebujete více, než já.“ Následně jsem se skvělým pocitem odešel zpět do práce.
Byl jsem velmi vděčný osudu, že mě přiměl vběhnout do obchodu a pomoci této paní. Tato akce se pro mě stala něčím výjimečným a pozitivním. Slušným lidem v nouzi bychom měli vždy pomáhat. Děkuji, babičko!