Socialistické školní jídelny měly několik společných rysů, které si mnozí pamatují dodnes. Jídlo se nosilo na umakartových tácech, které nepříjemně zapáchaly.
Bylo to tak ale doopravdy? Pokračujte na další stranu.
K pití se podával čaj nevábné chuti. Často se vařila mléčná polévka, umělá bramborová kaše z prášku nebo hnědá omáčka s vařeným hovězím masem. Mnoho lidí tyto pokrmy nemá rádo ani v dospělosti. Dvěma velkými strašáky školních jídelen byla univerzální hnědá omáčka (UHO) a mléčná polévka. Někteří ale mléčnou polévku milovali, i když to bylo spíše výjimečné. Jedna pamětnice vzpomíná, jak ji nutili dojídat játra s omáčkou, až se nakonec pozvracela.
Drožďová polévka zapáchala jako starý mokrý hadr a bylo ji cítit po celé škole. Chutnala málokterému dítěti. O něco lepší byla krupicová polévka s vejcem, která se připravovala jednoduše a proto byla v jídelníčku často.
Rozmixovaná tvrdá játra v omáčce se obvykle podávala s rozvařenou rýží. I tento pokrm byl velmi častý a obávaný. Další stálicí bylo vařené hovězí přední s omáčkou a knedlíkem. Když mělo dítě štěstí, dostalo tenký plátek masa, který se dal jíst. Často ale na talíři přistála hromada nerozkousatelných šlach. Zvláštní kapitolou byly vnitřnosti jako plíčky a ledvinky, nad kterými trávily děti dlouhé minuty. Učitelky je nakonec nechaly nedojedený studený oběd odnést do nádoby se zbytky, jejíž obsah dokázal spolehlivě zvednout žaludek.
Fazolky na smetaně připomínaly rozvařené hnědé cáry v bílé moučné omáčce s hrudkami. Obvykle se podávaly s bramborami a velkou gastronomickou lahůdkou rozhodně nebyly. Podobně na tom byla čočka plná jíšky. Koprová omáčka byla často zdrclá a přeslazená. Kvůli zážitkům ze školní jídelny ji mnozí nejedí dodnes.
Učitelky v jídelnách měly za úkol dohlížet, aby děti vše snědly a nic nevyhazovaly, zejména maso. Přílohu bylo někdy dovoleno nechat. Děti proto schovávaly tuhé maso pod knedlíky. Některé učitelky občas přimhouřily oko a nechaly oběd odnést. K oblíbeným jídlům patřily buchtičky se šodó, i když šodó později nahradila vanilková omáčka ze žloutků nebo řídký pudink.
Rýžový nákyp se švestkami se také někdy povedl. Horší to bylo se žemlovkou, kdy místo křupavé housky dostaly děti rozmáčené pečivo s rozvařenými jablky. Jako zákusek se servíroval pudink. Vzpomínky na vanilkový pudink se šťávou se různí. Pro někoho to byla noční můra, jiní ho s chutí dojídali po ostatních spolužácích.Jídlo se jedlo měkkými hliníkovými příbory podivných tvarů, které šlo snadno ohnout. Děti s nimi šermovaly nebo po sobě házely brambory, za což následoval zápis do žákovské knížky.
Spousty lidí je ale jiného názoru a nás by zajímalo, jaký názor na to máte vy. Dle nás to nemohlo být tak strašné.
