Dítě plakalo, až se to nedalo vydržet. Důvod, proč matka nezasáhla, vás přinutí se zamyslet…

Proč matka nepřišla utišit své dítě? Toto vás přinutí se zamyslet…

Většina mladých rodičů řeší problém: Jak nejlépe přimět své dítě, aby v noci spalo samotné? Běžnou metodou je děťátko postupně přivykat a nebrat ho do ložnice rodičů.

Tohle se stalo.

Matka z USA si o postupném zvykání nic nemyslí. Na svém blogu se pokusila popsat pocity miminka z jeho pohledu malého dítěte.

„Drahá maminko, jsem zmatený.

Zvykl jsem si tiše usínat ve tvém náručí. Každou noc ležím blízko tebe. Dost blízko, abych slyšel tlukot tvého srdce. Dostatečně blízko, abych cítil tvou krásnou vůni. Podíval jsem se do tvé krásné tváře, když jsem usínal zdravý a bezpečný ve tvém milujícím náručí. Když jsem se vzbudil, protože mi kručelo v žaludku nebo mi byla zima na nohy, hned ses o mě postarala a já jsem opět rychle usnul.

Tento týden byl však jiný.

Tento týden se každou noc stalo totéž. Položila jsi mě do postýlky, dala jsi mi pusu na dobrou noc, zhasla světlo a odešla mi. Nejprve jsem byl zmatený a přemýšlel jsem, co se to s tebou stalo. Rychle jsem se lekl a zavolal jsem tě. Volal jsem a volal jsem celou noc, mami, ale ty jsi prostě nepřišla! Byl jsem tak smutný, mámo. Tak moc jsem tě potřeboval. Nikdy jsem necítil takovou samotu. Kde ses ztratila?

Konečně ses vrátila! Ach, jak jsem byl šťastný a ulevilo se mi. Myslel jsem, že jsi mě navždy opustila. Natáhl jsem k tobě ruce, ale nechtěla jsi mě zvednout. Ani ses mi nepodívala do očí. Svými měkkýma, teplýma rukama si mě uložila zpět do postele a řekla, „pšššt, je noc.“ a opět si šla svou cestou.

Toto se opakovalo znovu a znovu. Volal jsem tě a pokaždé si po chvíli přišla, ale nevzala jsi mě do náruče.

Když jsem chvíli křičel, musel jsem přestat. Rozbolelo mě hrdlo. Bolela mě hlava a krukalo mi v malém bříšku, ale nejhorší ze všeho bylo, že mě bolelo srdce. Neuměl jsem pochopit, proč nechceš být se mnou.

Po několika takových nocích, které mi připadaly jako věčnost, jsem to vzdal. Nepřišla jsi, když jsem tě volal, a když jsi konečně přišla, ani jsi mě nezvedla. Mé chvějící se a vzlykající tělo už více nezvládalo. Pláč byl příliš bolestivý na to, aby pokračoval.

Jen tomu nerozumím, mami. Když přes den spadnu a udeřím si hlavu, hned mě zvedneš a dáš mi pusu. Když jsem hladový, nakrmíš mě. Když se k tobě připlazím, abych se pomazlil, čteš mi myšlenky a hned mě zvedneš. Když tě potřebuji, jsi tady pro mě.

Ale v noci, kdy je tma a ticho a mé noční můry vrhají na stěny strašidelné stíny, zmizíš. Chápu, že jsi unavená, mami. Ale moc tě miluji. Chci být s tebou.

Teď jsem v noci zticha. Ale pořád mi chybíš!“

Jaký je podle vás nejlepší způsob, jak naučit děti spát samy?

Co si o tom myslíte? Neváhejte a sdílejte článek se svými přáteli na Facebooku!

Související Příspěvky