Pro zdravého člověka je jízda autobusem nebo veřejným dopravním prostředkem – v celku jednoduchá. Lidé, kteří mají handicap, zda problém s chůzí to tak nevnímají. Mnohdy je to pro ně doslova nebezpečné.Do autobusu s velkými obtížemi nastoupil chlapec, který sotva chodil se dvěma berlemi. Všechna sedadla byla ale obsazena a nikdo z cestujících neal ohled na to, že si kluk nemá kam sednout a sotva stojí na nohou. Všichni na postiženého chlapce jen koukali. Dále si pohodlně seděli na svých sedadlech.
Tohle se stalo.
Na druhém konci autobusu stál muž, který si chlapce všiml.
Přestože měl v uších sluchátka pozorně sledoval situaci. Nikdo z cestujících se ani nepohnul, nikomu nenapadalo, že by mohli chlapce pustit sednout. To muže doslova rozhořčilo. Nemohl to tak nechat být.
Muž chvilku počkal, jestli se opravdu nikdo z cestujících nezvedne, aby chlapce pustil. Nic se ale nedělo.
Došla mu trpělivost, složil si sluchátka a na celý autobus zvolal:
„Chtěl bych pozornost od všech sedících v autobuse! Vy kteří sedíte, si nyní stoupnete a pustíte toho kluka sednout! Jde už dvě zastávky a sotva stojí na nohou.“
Cestující ho nakonec pustili si sednout. Chlapec nic neřekl, jen pokynul hlavou na muže, aby mu poděkoval. Ve skutečnosti byl opravdu rád, že se za něj někdo postavil, protože by to sám nedokázal. Málokdy se setkává s tím, že by ho v hromadném dopravním prostředku pustil někdo sednout.
Ostatní stojící cestující sporadicky muži zatleskali za jeho ohleduplný čin.
Lidé se často zapomínají chovat lidsky. Tento příběh má velké poučení. Zvedněte hlavu od mobilních telefonů a podívejte se jestli s vámi necestuje někdo, kdo si potřebuje sednout. Pokud ano pusťte ho na své místo. Každý dobrý skutek se počítá.