Vánoce jsou obdobím, kdy si mnozí z nás užívají pohody ve svých teplých domovech, obklopeni rodinou a blízkými. Avšak pro některé jsou tyto svátky připomínkou osamění a životních zkoušek, které musí překonávat každodenně. Jedním z takových příběhů je i osud otce Radka Filipiho, partnera známé české zpěvačky Lucie Bílé, který žije životem na okraji společnosti.
Roman Dvorský, otec mistra světa v benchpressu, si zařídil skromný přístřešek v garážích na ostravských Mariánských Horách. Jeho domovem je již dvě desetiletí místo, které postrádá základní životní komfort jako koupelna nebo toaleta. Žije zde za plechovými vraty, bez oken, a i přesto si nestěžuje.
Živí ho popelnice, jsou ale pořád prázdnější
Čím tedy naplňuje vlastní žaludek? Prý nespotřebovanými potravinami z popelnic a kontejnerů. „Nestydím se za to. Živí mě vyhozené potraviny, ale musím říct, že poslední dva roky lidé vyhazují stále méně jídla.“ Roman Dvorský nevybírá z domovního odpadu nedojedené kousky, spíše přebytky, které lidé vyhodí. „Kus tvrdého sýra, balení párků, salámek, konzervu s prošlou dobou spotřeby,“ líčí, co lze najít.„Válka na Ukrajině a energetická krize to ale změnily. Dobrých potravin je v popelnicích pořád méně, je vidět, že rodiny musí šetřit. Podle mě je teď normálně bída,“ zjistil. Možná by to byla zajímavá informace i pro ekonomy. Snad to bude trochu lepší těsně po Vánocích, až lidé vyčistí lednice od svátečních přebytků.
Vánoce pro něj neznamenají hojnost a nadílku pod stromečkem. Naopak, jsou to dny jako každé jiné, s tím rozdílem, že přinášejí vzpomínky na časy, kdy byl jeho život jiný. O svátcích si Roman vychutnává skromnou večeři, kterou si může dovolit, a dokonce i zbytky jídla, které vyloví z popelnice. Přesto je jeho postoj k životu stále pozitivní a dokáže najít radost v malých věcech. Ačkoliv se může zdát, že jeho životní situace je beznadějná, Roman Dvorský si zachovává důstojnost a pokoru. O Vánocích si přeje vidět svého syna a pozvat ho na šálek kávy, kterou si může dovolit díky tisícovce, kterou má k životu každý měsíc.
Tento příběh je připomínkou, že Vánoce nejsou jen o záplavě dárků a bohatých večeřích, ale také o sounáležitosti, pochopení a vzájemné podpoře. Romanův životní příběh nás učí, že i v nejtěžších situacích lze nalézt sílu a důstojnost, a že štěstí a spokojenost nemusí být vždy spojeny s materiálním bohatstvím. V době vánočních svátků bychom neměli zapomínat na ty, kteří se ocitli na okraji společnosti. Měli bychom se snažit vnést do jejich života trochu světla a tepla, ať už skrze malé gesto, pomocnou ruku, nebo prostě jen přátelské slovo a pochopení. Protože Vánoce jsou přece o lásce, naději a sdílení radosti s ostatními.
