Byl velmi talentovaným chlapcem, plný plánů a snů. Bohužel už je nikdy neuskuteční … V Parchvanech (okr.. Trebišov) v neděli odpoledne doprovodili blízcí, kamarádi i rodiče na poslední cestě Romana († 15).
Nadaný deváták ukončil svůj život před týdnem skokem ze střechy ZŠ Parchovany, kterou navštěvoval. Dát poslední sbohem přišli tr**icky zesnulému chlapci desítky lidí, nechyběli ani spolužáci. Na pohřbu nadaného teenagera zazněla kromě smuteční řeči kněze i řeč jiná. Otcova. A zoufalý muž, který ztratil jediného syna, si ubrousku před ústa rozhodně nebral…
V životě měl velké plány, bavily ho počítače, anglický jazyk a čekal ho výběr střední školy, přičemž uvažoval i nad modelingem. Život Romana však minulý život ukončila zbytečná tragédie, která otřásla nejen jeho pečlivými rodiči, ale pohnula dušemi lidí po celém Slovensku.
Mladý chlapec, který měl celý život před sebou, se ho totiž rozhodl ukončit. V neděli ho rodina, přátelé a desítky blízkých a známých doprovodilo na jeho poslední cestě. Nejtěžší pohřeb milovaného dítěte snášela máma Iveta (51), sestra Nikola (31) a otec Roman Dominik (47). Právě on si vzal slovo po smutečním proslovu kněze. A ráznými slovy rozhodně nešetřil…
Smutný apel
„Na začátek chci poděkovat rodině, blízkým a přátelům, že nám pomohou doprovodit našeho syna na poslední jeho cestě. Já jako otec, ani neumím vyslovit, jakou bolest prožíváme. Asi to bude tím, že naše společnost zavřela oči před vším a stává se z ní násilná společnost,“ řekl nešťastný Roman Dominik na pohřbu. Ztráta jediného syna jeho i jeho manželku neskutečně bolí, což bylo zřejmé i z jeho následujících slov.
„Romanko, byl jsi naším světlem, radostí a nadějí. Krutost tvých spolužáků, hlavně spolužaček, tě dohnala k tomuto činu. Chybíš nám. Chybí nám tvůj smích. Tvé stand-upy. Tvůj úsměv. Pohlazení a polibky,“ řekl s pláčem. Zároveň apeloval na všechny, aby řekli stop násilí a šikaně. Ať už nikdo nemusí zažívat to, co zažívají oni, aby se taková tragédie neopakovala…
„Aby tento čin nezůstal bez potrestání, neboť pohřbít svého jediného syna a dožít se toho, že rodič pohřbí dítě, které mělo život před sebou, je velká krutost. Osoba, která nese největší zodpovědnost, by si měla vstoupit do svědomí a zeptat se sama sebe, proč jsem křičela skoč a proč jsem nezakřičela pojď dolů? Toto je otázka, která nás bude trápit, nejen mě, mou ženu, ale i blízké.
Všichni, kteří jsme rodiči, věříme a doufáme, že když své dítě pošleme ráno do školy, že se z té školy také vrátí. Bohužel, my jsme tu čest neměli. A proto vás všechny vyzývám, zejména ty, kteří mají moc, aby se toto všechno zastavilo. Šikana na školách či v osobním životě, na pracovišti, je nepřijatelná. Toto, co se stalo, si ten kluk nezasloužil. Romanko, ať andělé s tebou zpívají,“ dodal s pláčem.
