Narodili jste se v 70. a 80. letech? Jsme asi poslední generace, která si ještě hrála na školu skákání a na schovávanou, ale dnešní děti už možná kleště ani neznají.
Jsme poslední generací, která ještě používala telefony na mince. Ještě ve školce jsme se učili maďarské básničky, ve 4-5 letech jsme neuměli anglicky. Za našich časů ještě v televizi nebyl 12hodinový kroužek, vyrůstali jsme na kombinaci Dallas, Neighbors.
Když se nám podařilo sledovat nějaký zahraniční televizní kanál, reklamy nám úplně vyrazily hlavu. Tak barevné hračky a speciální sladkosti jsme neviděli ani ve snu, natož v obchodech.
V létě jsme hráli i v deset večer na ulici, rodiče věděli, kde jsme. Míč měl obrovskou hodnotu, museli jsme skákat a švihat. Jedli jsme mastný chleba s cibulí, nějak všem chutnal.
Rodiče nám nezavolali na mobil, zakřičeli a jeli jsme domů. Neměli jsme mobil, ale měli jsme panenku z kukuřičného klasu.
Letní večery zpříjemnila dobrá kniha nebo fotbalový míč. Tenkrát ještě tolik skoliózy nebylo. Lidé byli mnohem šťastnější. U venkovské babičky jsme se dobře bavili, dokonce jsme si troufli lézt na stromy, hrát si v loužích a nevadilo nám blátit. Vesele jsme proháněli kachny, byla to pro nás nejlepší dovolená. Ještě jsme se dokázali radovat z maličkostí.
Babička vždy pekla a vařila chutné věci, byla radost být v její kuchyni. Nebyli jsme vybíraví, snědli jsme všechno. Čerstvé horké mléko bylo tehdy lepší než jakýkoli nealkoholický nápoj.
Neměli jsme drahé mobily a módní oblečení, ale byli jsme šťastní, kapesné nám nechybělo, na zmrzlinu stačilo. Dnešní děti už o tom nic nevědí, bohužel už to nemohou zažít.
