„Za socialismu se žilo nejlíp!“ Tak hovoří někteří senioři o době nedávno minulé, kdy panoval v tehdy Československé republice tvrdý komunistický režim. Skutečně se však žilo tak dobře?
Dětem je jedno, jaká je situace na politické scéně. Důležitá je pro ně hra, zábava, nějaké to jídlo a hlavně milující rodina. V dnešním článku si připomeneme některé skutečnosti, které se odehrávaly v socialistickém Československu. Pro pozdější ročníky to budou jistě velmi zajímavé informace. Jedno vám prozradíme už v úvodu – děti narozené před rokem 1989 měly často za svou rodinu vychovatelky z jeslí.
Nepohodlí už v porodnici
Jakmile se miminko dostalo na svět, bylo hned odneseno na kojenecké oddělení. Setkání s maminkou probíhalo jen při kojení. Plenky byly nepohodlné a špatně savé…
Rodina – základ života? V této době spíše jesle
Toto je stejné jako dnes. Spousta rodičů může být s dětmi doma, ale raději se vrátí co nejdříve ke své kariéře. Za socialismu se také ženy vracely do práce a často nemusely. Pokud tedy nebyla v domě babička, pak se hned malé děti dávaly do jesliček, kde se o ně staraly „tety.“ Jak se dnes omílá, že dítě by mělo být dáno do kolektivu co nejdříve, aby si zvyklo, není to tak. V raném věku si prostě ten mrňousek s nikým hrát nebude a chce být co nejčastěji se svou mámou. A tak je to správné. Jenže…….
Z jeslí rovnou do školky
V mateřské škole se děti začaly učit politické básně, písně a někde dokonce místo Ježíška vítaly Dědu Mráze. Nosily se stejné jednobarevné punčošky nebo tepláčky. Hračky byly krásné dřevěné, nebo Mončičák, Igráček či magnetická tabulka…
Škola – základ života
Po školce nastala škola. První třída „kašička.“ Samozřejmě, jak kde. Ale aspoň jste se tam učili číst a psát a všechno šlo pěkně pomaloučku. Později od páté třídy přibyla ruština a s tím pravidelné školní soutěže, např. recitační Puškinův památník. Dobré oko jste si u pana učitele mohli udělat tím, že jste se starali o nástěnku nebo drželi dozor na chodbě o přestávkách. Cvičební úbor byl jasně daný – kluci bílá tílka a červené trenýrky, holky bílá trička a modré trenýrky…
Žádné počítače, málo televize
Toto je světlá výjimka z mnoha ostatních negativ. Nebyly počítače, mobily a televize děti moc nebavila. Ostatně, kdo si pamatuje nabídku programů té doby, ví proč. Takže venkovních her si děti užily dosyta. Sotva přišly domů, udělaly jeden úkol, co dostaly a hurá na lítačku. Nejčastějšími hrami bylo skákání gumy,
Pionýrský tábor
Tradice, která byla vlastně přirozenou součástí života mnoha dětí za socialismu. Většina z nich se na ně těšila. Čekala je spousta dobrodružství při nočních stezkách odvahy, spaní v chatkách, stanech, koupání v řekách nebo rybnících. Jenže tu byla opět povinnost, bez které to nešlo – složit nejdřív slib Jisker, poté Pionýrů. Zelené a modré košile, červené šátky a věta „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!,“ které mnohé z těch dítek vůbec nerozuměly. A jaký je váš názor?
