Mám pocit, že kdybych si sedla před zrcadlo, viděla bych, jak tloustnu, smála se oblíbená česká herečka.
Když vidíte fotografii, na které se směje, automaticky uslyšíte její smích. „Říká se, že každý je nahraditelný, ale pravda to není. Jsou lidé, které nelze nahradit. Také se říká, že člověk žije tak dlouho, než na něj druzí vzpomínají. V tom případě je Helena Růžičková zřejmě nesmrtelná, protože na ni se stále vzpomíná. I proto, že ji stále nikdo nenahradil,“ prozradila pro Seznam Marie Formáčková, novinářka a dobrá přítelkyně Heleny Růžičkové , herečky, která by dnes oslavila 87. narozeniny.
Oblíbená česká herečka byla charakteristická nejen svým hlasem a smíchem, ale také vzezřením. Ze své vyšší hmotnosti dokázala udělat přednost a postavila na ní svůj herecký typ – ai přes vysokou váhu byla v očích mužů bohyní . Mimomanželské vztahy její manžel toleroval díky dohodě, kterou spolu uzavřeli.
Poznámka od sestry představené: Měla sukni nad kolena
„Je to bojovnice,“ říkali lékaři o Heleně Růžičkové, která byla vytouženým a jediným potomkem svých rodičů. Jako dítě trpěla naprostým nechutenstvím, jen velmi těžko přibírala na váze a byla často nemocná. „Maminka se snažila, jak mohla. Kojila ji do devíti měsíců, vozila ji k lékaři na horské sluníčko,“ vzpomínala na její dětství Formáčková. Helena trpěla angínou, neštovicemi, spálou a mnohdy to s ní vypadalo vážně. Vždy se ale z nemoci dostala a nakonec zesílila.
Otec ji jako tříletou přivedl do baletní školy ao rok později za ni už rodiče podepisovali smlouvu s Národním divadlem. Obratná tanečnice žila tancem i na církevní škole, kde si na ni sestry představené pořádně posvítily. Jednoho dne totiž spolužákům předváděla půlku a valčík a když se chystala na kankán, postavila se na katedru a začala vyhazovat nohy do vzduchu.
„Měla sukni nad kolena,“ napsala v důtku sestra, která Helenu neuměla změnit. Rodiče ji totiž vychovávali benevolentně a dokonce jí dovolili kouřit doma, ačkoli jí bylo pouhých devět let. „Tati říkal, Helenko, přece nebudeš kouřit někde za boudou. Když máš chuť, tak jsi zapal,“ říkala s úsměvem o neřesti, která jí celý život komplikovala zdravotní stav.
Přibírat začala po porodu
Jako 15letá šla nakonec na matčin popud studovat zdravotní školu a jak po letech vzpomínala, do Labutího jezera by se stejně nikdy nehodila. „Měla jsem už tehdy pořádně stehna,“ smála se Růžičková, která chtěla vyzkoušet štěstí na herectví, kde ji ani na třetí pokus nevzali. Podle komise měla špatné hlasivky a „šablovité“ nohy.
Problémy s váhou přitom začala mít, až když se jí narodil syn Jirka , a to i přesto, že jí lékaři tvrdili, že ze zdravotních důvodů žádné děti nikdy mít nebude.
Přibrala 100 kg
„Přibírat začala až po narození syna. Proto se lékaři domnívali, jestli to není nějaká poporodní porucha nebo dysfunkce štítné žlázy. A nikdo se nemohl dopátrat, z čeho přibírá,“prozradil pro Topstar režisér a hereččin dlouholetý přítel Zdeněk Troška, který byl spolu s ostatními častým svědkem toho, jak Helena přibrala za krátkou dobu 100 kilogramů a následně je i zhubla.
„Vždy si psala, jakou dietu drží. Za život zhubla dohromady 766 kilogramů,“ uvedla Marie Formáčková, jejíž herečka tvrdila, že „vyčurala 100 kilo“ . „A byla to pravda. Najednou byla hubenější o 100 kilogramů,“ vzpomínala na momenty, kterým by uvěřil jen málokdo. Lékaři po letech zjistili, že herečka trpí vrozenou srdeční vadou, pro kterou její tělo zadržovalo množství vody.
Zalita jsem byla!
„Volali mi domů a řekla mi – H*vno, tlustá! Zalita jsem byla!“ smál se při vzpomínkách Zdeněk Troška. Pravdou však bylo i to, že se nikdy nedokázala omezit v jídle. „Byla schopna sníst vše z restauračního jídelníčku kompletně shora až dolů,“ konstatoval režisér Václav Vorlíček.
Když její vyšší váha začala přinášet i zdravotní problémy, tehdy vyzkoušela diety. „Mám pocit, že kdybych si sedla před zrcadlo, viděla bych, jak tloustnu. Vedle mě je každá obézní žena jen drobeček a musí se cítit jako modelka,“ smála se herečka.
Helena Růžičková a František Peterka v komedii
Příště budeme chytřejší, staroušku! (1982)
režie – Petr Schulhoff
Když milence zlato, tak manželce diamanty
Váha Helenu Růžičkovou stereotypně předurčovala k veselým postavám, v soukromí však byla podle mnohých velkou dámou , která svým obrovským srdcem a charismatem dokázala pomotat hlavy mnoha mužům.
„Helena se moc líbila chlapům. Svého času ji miloval i Dean Reed, krásný Američan, který emigroval do NDR,“ prozradila Marie Formáčková, která přiznala, že Helena Růžičková měla vztah s mnoha krasavci. Nevěrnost podle přítelkyně zdědila po svém otci, který měl také milenky s jasným pravidlem – nikdy nesměly ohrozit jeho manželku. „Řídil se tím, že když milence zlato, tak manželce diamanty,“ vysvětlovala Formáčková.
Dohoda o nevěře
Hereččina přímočarost a upřímnost údajně muže přitahovaly jako magnet a přestože byla 48 let šťastně vdaná, o nevěře mluvila zcela otevřeně. S manželem totiž měli zvláštní dohodu.
„Mohu spát s jinými muži, ale nikdy nesmím být manželovi nevěrná,“ smála se herečka, která se proslavila větou „ Sex, to ano! Ale být nevěrná manželovi, to nikdy!“ Růžičkové dlouholetý herecký kolega a prý i poslední partner Václav Glazar řekl , že její milenecké vztahy nikdy netrvaly dlouho .
Helena Růžičková (13.6.1936 – 4.1.2004) – česká herečka
„Chlapy uměla vždy korigovat. Pamatuji si na jednoho krásného mladého číšníka z hotelu. V noci mezi nimi něco proběhlo a on byl do ní blázen. Ráno se sedělo při snídani a on říká: A co si dá Helenka? A Helena vyfoukla kouř, podívala se na něj: My se nějak blíže známe?“ vzpomínal Glazar, který přiznal, že Helena měla spoustu milenců, ale ti nesměli ohrozit její manželství. Celý život milovala jen svého manžela.
Neměla strach
Svou přímost a odvahu Helena Růžičková neskryla ani tehdy, když jí po náhlé smrti syna i manžela diagnostikovali rakovinu. „Řekli mi, že mám v břiše rakovinu. Vzala jsem to na vědomí, šlus a bylo to. Nezřítila jsem se – Ježíš, já umírám. Prdlajs! Žádné takové! Když člověk má sílu, může překonat ledacos,“ říkala herečka. Tvrdila, že rakoviny se bát nebude.
„Některé nemoci jsou parchanti zbabělí a stačí na ně jen zadupat. Jiné však mají fyzičku a obrovské sebevědomí. K takovým borcům patří i rakovina. Ta má pověst favorita, a proto se jí lidé většinou tak leknou, že se s ní ani nepustí do boje. Já však strach nemám a postavila jsem se jí čelem. Vždy jsem se tak ke všemu musela postavit, protože žádnou životní bitvu za mě nikdo jiný nevybojoval,“ napsala v knize Deník mezi životem a smrtí herečka.
Rakovině nakonec podlehla v lednu 2004. Od té doby podle jejích přátel proteklo Vltavou hodně vody, ale vzpomínky na ni nedokáže odnést ani ta nejsilnější řeka .
„Celý život jsem panaboha o něco prosila a dneska mu hlavně děkuji.“Helena Růžičková
