Anna se třásla. Přitiskla děti k hrudi a rozzlobeně a zoufale se dívala na Margaret. Všichni v ní křičeli, aby ochránili rodinu.
– Přestaň! – křičela chraplavým, ale pevným hlasem. – Nepřibližuj se k mým dětem!
Margaret na chvíli zmrznula, překvapená statečností snachy. Pak zvedla vousy, s převahou:
– Tyhle děti potřebují disciplínu. Jsi slabá, Anno, a rozmazluješ je. Vím, co to znamená vychovat opravdového muže. Beze mě by Daniel nikdy neuspěl.
Anna cítila, jak se v ní vaří krev. Chtěla odpovědět, ale Sofiiny vzlyky narušily ticho více než jakákoli slova. Dívka se přitiskla ke krku své matky a šeptala:
– Mami, nenech ji, aby mě praštila.…
Tato věta objala Annu jako nůž. Zvedla se a podívala se přímo do očí tchyně.
– Překročila jsi hranici. Ode dneška nezvedáš ruku na mé děti. Jestli to zkusíš znovu, přísahám, že už nikdy nevstoupíš do našeho domu.
Margaret pohrdavě fňukala.
– Vyhrožuješ mi? Myslíš, že si Daniel vybere tebe místo mě? Jsem jeho matka!
V tu chvíli se otevřely vstupní dveře a do bytu vstoupil Daniel, unavený po pracovním dni. Zastavil se jako zakopaný: děti plakaly, Anna zbledla a matka s páskem v ruce.
– Co se tu děje?! – křičel.
Markéta k němu rychle přistoupila a v divadelním gestu natáhla ruce.
– Danieli, Zlato, ty děti byly zlobivé. Jen jsem je chtěla naučit řád a ona… napadla mě!
Anna se podívala manželovi do očí. V jejím pohledu byly slzy, vztek a zoufalství.
– Řekni pravdu, Danieli. Podívej se na Sofii. Podívej se na Lucase. To tvoje matka je bila. Budeš zase mlčet?
Daniel se na ně v omámení díval. Viděl stopy na rukou dcery, slzy na tvářích syna a pevnou linii Anniny čelisti. Poprvé si opravdu uvědomil, že si musí vybrat stranu.
– Máma … – jeho hlas se zhroutil. – Jak jsi mohla? To jsou moje děti! Nikdo nemá právo jim ublížit!
“Udělala jsem správnou věc,” odpověděla Margaret chladně. Bez trestu vyrostou v lenost a vychloubačnost.
– Přestaň! Daniel křičel tak hlasitě, že všichni mlčeli. – Překročila jsi hranici. Zítra ráno odjedeš.
Anna se k dětem přitulila. Cítila úlevu, ale také strach-opravdu Daniel dodrží své slovo? Margaret vzplála:
– Jak se opovažuješ?! Jsem tvoje matka! Obětovala jsem pro tebe svůj život a ty mě vyhazuješ kvůli té ženě?!
Daniel zvedl hlavu a tvrdě odpověděl::
– Jsi moje matka a já ti vždycky budu dlužit. Ale teď jsem otec. Moje rodina je Anna, Sofia a Lucas. Jsou nejdůležitější. Když jim ublížíš, tak do našeho života nepatříš.
Markéta se těžce posadila na gauč a opasek sklopila. V jejích očích se objevil stín strachu. Poprvé si nebyla jistá svou autoritou.
Noc byla dlouhá. Anna houpala Sofii, hladila Lucasovy vlasy a šeptala jim, že už jsou v bezpečí. Daniel seděl vedle sebe, depresivní a zmatený. Věděl, že roky nechal svou matku vládnout a ubližoval jeho rodině.
Margaret si ráno sbalila věci. Neřekla ani slovo sbohem, jen se chladně podívala a odešla. Daniel za ní zavřel dveře a povzdechl si, jako by se zbavil břemene, které nesl celý život.
“Pokud chcete, abychom byli rodina, musíte pochopit jednu věc,” řekla Anna tiše, ale pevně. – Už nikdy nedovolím, aby někdo ubližoval dětem. Ani tvé matce.
Daniel ji objal rukama.
– Já vím. Zklamal jsem vás. Ale teď jsem to viděl na vlastní oči. Přísahám, že vás ode dneška budu chránit.
Trvalo to měsíce. Sofia se v noci dlouho probouzela s křikem, Lucas se bál zůstat v pokoji sám. Anna byla trpělivě po jejich boku a učila je, že dům je místem, kde se můžete cítit bezpečně.
Daniel začal s terapií. Uvědomil si, jak hluboko uvízl ve stínu své matky, a začal se osvobozovat. Každým dnem se stávalo více skutečným, zodpovědnějším.
Margaret občas volala. Chtěla znovu vstoupit do jejich života, ale Daniel byl pevný: “děti můžete vidět pouze tehdy, pokud se k nim budete chovat s respektem a už na ně nikdy nezvednete ruku nebo hlas.”
Po letech, když bylo Sofii dvanáct let, objala matku a řekla::
– Díky, že jsi mě ochránila. Nebýt tebe, nevím, co by se stalo.
Anna se rozplakala a držela dceru v náručí. Věděla, že na tu noc nikdy nezapomenou, ale stejně dobře věděla, že díky své odvaze postavili dům, ve kterém vládne láska a mír.
Pro ni to bylo největší vítězství.
