Amalia a Štěpán mají syny ve věku šestnáct a patnáct let. Štěpán vlastní autoopravnu a Amálie je středoškolská učitelka. Oba žijí šťastně, v lásce a harmonii. Nic nenaznačuje temné mraky. Jednoho rána má Amalia podezření, že je těhotná.
Běží k lékaři. Ten její těhotenství potvrdí. Amalia o sobě pochybuje: na jedné straně si ona i její manžel vždycky přáli dceru, ale na druhé straně jí už bylo přes čtyřicet. Bylo to trochu děsivé. Ale matka zvítězila. Rozhodla se, že přece jen porodí.
Cestou potkala svou jedinou kamarádku Galju. ženy se přátelily už od školy. Šťastná Amalia zatáhla kamarádku do kavárny a nad sklenkou suchého vína se s ní podělila o svou radost. Galinin rodinný život byl mnohem horší než život její kamarádky.
Jejího manžela teď opět vyhodili z práce, ale ona byla stále šťastná, že je se svou přítelkyní. Doma Amalia připravovala slavnostní večeři, aby u stolu ve vhodném prostředí oznámila rodině své těhotenství.
„Mám pro tebe novinku,“ řekla manželovi, když se vrátil z práce, z nějakého důvodu zamračený. Vzal ji za ruku a zatáhl do ložnice: „Povídej.“ „Jsem těhotná,“ podělila se Amalia o svou radost. „Musíš se zbavit plodu,“ řekl muž zachmuřeně. Vím to jistě.
Alice se snažila manžela přesvědčit o opaku, ale marně. Prostě mluvil dál. Přesvědčen o manželčině tvrdohlavosti o tom řekl svým dětem. A když se nejstarší syn zeptal: „Mami, ty chceš mít dítě s cizím mužem?
A tatínek?“, odmítla. Hned druhý den navštívila kliniku… Amalia přišla z práce domů, v práci s nikým nemluvila a zamkla se ve svém pokoji. „Mami, teta Halia a její manžel jsou tady!“ zavolal na Amálii její syn. Žena vyšla ze svého pokoje.
Všimla si modřiny pod kamarádčiným okem. Štěpán se svými syny seděl v obývacím pokoji. „Řekni mi to!“ nařídil manžel své přítelkyni. Ukázalo se, že to byla ona, kdo Štěpánovi lhal o manželčině nevěře. Ze žárlivosti na jejich spokojený rodinný život…
