Před dvěma lety se můj syn seznámil se Světlanou. Byla to milá, vzdělaná dívka v práci. Samozřejmě se mi líbila. Během dvou let ji můj syn požádal o ruku.
Svatba se konala v našem městě (Světlanin dům byl v jiném vzdáleném městě a ona tu bydlela v nájmu), v ten samý den, kdy se nastěhovala. Se synem jsme bydleli v bytě, který jsem koupil svou skromnou prací.
Když se k nám Světlana nastěhovala, příliš jsme se nenadřeli, ale když se narodila vnučka, dům se znatelně zmenšil. Poté jsem se starala o svou starou matku. Jezdila jsem za ní skoro každý den. To vidím tak, že problémy začaly se snachou a jejím synem.
Rozhodla jsem se, že budu nějakou dobu žít s matkou – tím by se jejich rodinné problémy vyřešily a já bych byla matce blíž. Jejich konflikty byly stále vážnější.
Náš syn nás začal často hlídat, a když byl vnučce rok, předal věci mně a mé mamince.
Já jsem spala na gauči, maminka na posteli a syn si v kuchyni zařídil postel… Myslím, že není třeba říkat, že za takových podmínek se nedalo dlouho žít. Snažila jsem se mluvit se švagrovou – bydlela u nás v domě a s matkou jsme nějak žily. Světlana je samozřejmě charakterní dívka.
Řekla, že se do vlasti nikdy nevrátí, a já jsem si v té chvíli už předepsala nevěstu. Prohodili jsme ještě pár slov, ale nic z toho nebylo. Neměl jsem co ztratit, a tak jsem se přihlásil o sestru. Soud rozhodl, že až do třetích narozenin vnučky Světly může žít v mém domě.
Pak se naše finanční situace zhoršila – syn platil dvojnásobné alimenty a spolu s půjčkou to dělalo víc než polovinu platu, jiný příjem jsme neměli. O rok později jsme se dozvěděli, že Světka má spolubydlícího. Víte, spolubydlící v našem domě. pak se jim narodil syn a o rok později druhý syn.
Soud nám dům nevrátil, protože v něm žila svobodná matka s několika dětmi, s postiženým dítětem. Ale na první pohled to zní velmi smutně. Ve skutečnosti Světlana a její nový milenec žili spolu, zpívali si a my tři jsme trpěli v malém bytě.
Tato záležitost ještě není uzavřená. Nevím, jak tchyni z jejího domu vystěhovat. Pochopte, budeme platit alimenty, vnučku neodmítám, není kde bydlet. Kdybych věděla, jak to všechno dopadne, nespěchala bych s těmi papíry….
