Nasťa žila pouze s matkou. Dívka byla zvyklá, že matka vždy ráno odchází do práce a večer se vrací s různými dobrotami
Matka často vodila Nasťu do školky. Ale o víkendech byla školka zavřená, a tak Nasťa zůstávala doma se svými jednoduchými hračkami. Maminka nechala pro Nasťu na kuchyňském stole dva sendviče a hrnek mléka. A jedno červené jablko. Zamávala na rozloučenou a zavřela za sebou dveře. Máma se
obvykle vracela před soumrakem. Věděla, že se bojí zůstat ve tmě. Koneckonců v sobotu směli zaměstnanci odcházet z práce o něco dříve než obvykle. venku už byla dávno tma, ale její maminka z nějakého důvodu stále nebyla doma.
Nasťa už dávno snědla všechno, co jí bylo připraveno, hrála si se všemi hračkami, několikrát za tmy vykoukla z okna, ale maminka se neobjevila. nakonec si dítě obléklo bundu a vyšlo ze dveří bytu, kde narazilo na sousedku veru. Ta byla zaneprázdněna vlastními záležitostmi, takže plačícímu dítěti nevěnovala pozornost. Dítě se podívalo ven a couvlo do domu – nevědělo, kam má ve tmě jít. Dítě zůstalo ve strachu až do rána. Jakmile se v domě trochu rozednilo, Nasťa se znovu vydala hledat matku.
Šla po přeplněné ulici, ale nikdo si jí nevšímal. Přešla silnici a málem ji srazilo auto. Policista na ni křičel, hnal dítě domů a hrozil rodičům pokutou. Neslyšel, že dítě hledá svou matku.” Nasťa se tedy vrátila do svého domu, kde na chodbě potkala sousedku Věru. Tentokrát ženu překvapilo, že se Nasťa potuluje sama.
Byla to ještě malá holčička! Dívka chraplavým hlasem řekla, že její matka se od včerejška nevrátila domů. Do pátrání po matce se zapojil i soused. Tentokrát policista přijal oznámení o pohřešované ženě, která byla o několik hodin později nalezena ve sklepě vlastního domu, kam si před návratem domů zašla natrhat artyčoky, které nyní ležely na podlaze v celofánovém sáčku… Lékařská prohlídka potvrdila domněnku – masivní infarkt.
Nasťa si ještě neuvědomovala, o jaký infarkt se jedná, ale pochopila, že ji připravil o matku – nejbližšího člověka, kterého kdy v životě měla. Dívka nechápala, proč teď nebude moci být s maminkou. na několik dní si Nasťu vzala k sobě teta Věra. A pak přišel ten strýc v černé uniformě a někam ji odvezl. Už nemohla plakat. Cítila, že tam, kam ji vezou, už nebude její matka. A ona, malá Nasťa, teď nepotřebovala vůbec nic – jen matčinu přítomnost. Mohla mlčet, nebo dokonce spát, hlavně že tu byla její maminka.
